Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Čas jako kůň bez uzdy, část II.

By on 20. 7. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 7
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

V úvodním textu, zabývajícím se time managementem u lidí s tzv. „kreativními profesemi“, jsem naznačil, že mezi touto skupinou a lidmi s pevně danou pracovní dobou existují rozdíly. Současně ale oběma těmto „světům“ může správa svého času (a zvláště pak metoda GTD) významně pomoci v práci a usnadnit život.

Co mě, zástupce první skupiny (budeme jí říkat kreativní, byť jde o ne zcela vhodné slovo a může zavánět tím, že bych ostatní rád ocejchoval pojmy jako netvůrčí, nenápadití atp.), vedlo k aplikování metody GTD do svého života?

Jste-li pány svého času, zcela automaticky nastává situace, kdy se můžete stát velmi špatným pánem, liberálním a až flegmatickým. Ačkoliv se vám tak postupně sbírají nejrůznější úkoly, čelíte novým projektům, můžete mít snadno tendenci užívat si volné chvíle s pocitem, že však bude ještě na práci dostatek času později. Osobně jsem právě takový přístup vedl, možná ne zcela úmyslně (s cílem lenošit), nicméně kupa nesplněných úkolů se vršila. Nemá to za následek pouze to, že jsem pak nutně musel čelit nepříjemnému množství práce v úzkém časovém horizontu, ale leckdy jsem působil jako nespolehlivý a pomalý.

Když totiž opomenu skutečnost, že bez GTD jsem spoustu věcí zapomínal (bez schránky byl prostě život jiný), měl jsem své pracovní (ale nejen pracovní) závazky bez jasných obrysů. Nevěděl jsem přesně, kdy chci co dokončit a jak mi co bude dlouho trvat. To nutně vedlo k neefektivnímu nakládání s časem. Dopoledne jako by ani nebylo, po obědě nutná sieasta, odpoledne se práce vlekla a večer jsem se chtěl „odměnit“ třeba filmem. Bývaly snaživé dny, jenže i když jsem nad prací strávil celý den, chyběl mi odstup – netušil jsem, kolik mi z projektu ještě zbývá udělat, kdy si přesně na další kroky udělám čas, jestli náhodou se mi nebudou pak krýt s něčím jiným.

Kdybych měl jasně danou pracovní dobu, musel vstát třeba v šest, začít pracovat od půl osmé, ve dvanáct měl hodinovou pauzu, a pak ještě do tří dělal své úkoly, jistě by mě to nutilo, abych si svůj čas více hlídal, a také „ekonomičtěji“ uvažoval, kolik času/námahy věnuju danému úkolu. To vše mi chybělo, nikdo nade mnou nestál, a já se opájel pocitem, že se snad vše v dobré vyvrbí.

S příchodem GTD do mého života se strategie začala velmi rychle proměňovat. Uvědomil jsem si, že takovou metodu jsem potřeboval už dávno! Při čtení knihy Davida Allena jsem už začal zpytovat svědomí a chystal se na revoluci. Jenže jak na ni?

Kretivní profese musí nutně zápasit s tím, že nelze univerzálně „ochočit“ jejího „koně“. Má práce na mnoha projektech, které spolu mnohdy ani nijak nesouvisejí, odehrávají se v jiných městech, externě i ve spolupráci s týmem, se vzpírala (a ještě dnes v záchvěvech vzpírá) řádu, pravidlům. Bývá spontánní, ráda reaguje na nastalou situaci. Může koexistovat s metodou, jakou je Getting Things Done?

Určitou nápomocí mi bylo sžití s nutností vše si zapisovat. Schránka se mi ihned osvědčila a byla tak dobrým znamením pro to, abych dal celé metodě GTD šanci. Pokusil jsem se tedy nad svými doposud neuchopitelnými projekty zamyslet a rozepsat je do jednotlivých a malých kroků. Zpočátku to byla práce zvláštní, i nesnadná, do té doby jsem projekt realizoval nárazově, jak jsem koho z týmu potkal, vzpomněl si na určitý problém apod. Nyní přicházelo systematické rozepsání do kroků – a v mém případě jsem si vzápětí k jednotlivým krokům stanovil i termíny uskutečnění. Přiznávám, že to byl nejen risk, ale vlastně i takový vědomý pokus, kterému jsem příliš nevěřil. Jenže jak tak najednou každý den na mě vyskočil určitý počet úkolů, srozumitelně formulovaných (s jasným vědomím toho, kam patří a proč je mám udělat), cítil jsem, že tudy opravdu vede cesta.

Postupem času jsem tak nejen zvládal více práce a práci rychleji, ale především jsem v ní měl přehled, netopil se v ní a přestal působit nespolehlivě. Vneslo to do mých dnů řád a to včetně představy toho, kolik úkolů za den zvládnu, kolik jim musím věnovat času. A i když stále nepatřím mezi lidi, kteří ráno vstanou a jdou do práce, aby tam pobyli daný počet hodin, pracovní doba mi už není neznámým pojmem a něco, co se jí podobá, sám vnímám.

Jenže, jak ukáže další pokračování tohoto seriálu, vše nemusí být tak snadné a ideální, jak se nyní zdá. Při implantování GTD do života s nedefinovanou pracovní dobou má totiž několik úskalí..

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru