Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Projekt A nebo Projekt B? Jak se rozhodnout, do čeho se mám pustit?

By on 18. 6. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 1

Jakmile člověk začne používat GTD, téměř každý úkol se najednou začne jevit jako velmi jednoduchá, snadno zvládnutelná hračka. Dostanu nápad, rozhodnu se, zda jej zvládnu během jedoho kroku a udělám jej. Pokud musím pro jeho splnění udělat několik kroků, vezme na sebe nápad podobu projektu a postupuje se stejně – hledají se jednotlivé další kroky v projektu (či jeho další podprojekty a jejich další kroky) a plní se. Jasné jako facka.

Díky jasnému systému otázek Co je to? a Jaký je další krok? člověk okamžitě vidí, do čeho se pouští a jak může záležitost okamžitě rozhýbat. Navíc v okamžiku, kdy mu funguje organizační systém, tj. kdy jakýmkoliv vhodným způsobem sleduje své další kroky a projekty, může si dovolit další luxus – „prázdnou hlavu“.

S prázdnou hlavou, která si nemusí vzpomínat na to, co se má dělat, se nápady sypou jeden za druhým. A to už ani raději nemluvím o tom, co se stane, když si člověk zavede něco jako „promýšlecí hodinu“ či týdenní zhodnocení.

Výsledek nových nápadů je ovšem stejný. Zjistí se, co tento nápad znamená v praxi – a co znamená práci na něm vykonávat. Najdou se další kroky, zrealizují se a … zanedlouho získá člověk dojem, že se v tolika projektech tak trošičku topí.

Ne každý nápad totiž přijde ve vhodné době. I samotný brainstorming jednoho projektu v mém případě často dodává energii projektům dalším, objevují se nápady na projekty nové – a navíc každý v okamžiku, kdy se objeví, vypadá jako ta nejzajímavější věc na světě. Jen, jen se do toho pustit.

Jindy se objeví tři čtyři různé, ale stejně zajímavé záležitosti najednou, třeba nabídky třech různých seminářů či přednášek. Jedno téma vypadá lákavěji než druhé – a všechny by chtěly, abych se do nich pustil, a pokud možno ihned.

Motivace si však s člověkem zahrává, člověk se nadchne pro něco nového, a než se naděje, realizuje ne jeden ale klidně i 15 střednědobých (tj. v mém případě delších než jeden, respektive dva měsíce) projektů najednou. No, a potom zákonitě absolutně nestíhá.

Vyberte si důležité projekty na týden

Pod pojem „důležité“ nespadají každodenní drobné záležitosti, jako jsou v případě učitele třeba vyučovací hodiny, které pojímám jako samostatné projekty. S nimi by mnou stanovený zásada maximálně 3 důležité projekty týdně neměla šanci.

Zásada jen 3 důležité projekty pomáhá hlídat, kolika střednědobým či dlouhodobým projektům se budete v rámci nějakého odbobí věnovat. Stačí si během týdenního hodnocení zvolit, kterým se budete v týdnu věnovat, a potom pro ně udělat maximum.

Co znamená maximum?

Pro každého znamená maximum něco trochu jiného. Z hlediska programu dne jim můžete vyhradit patřičný počet bloků či se těmto projektům budete věnovat v každém volném okamžiku, který se náhodou objeví. Jiný přístup, který se snažím aplikovat já, je věnovat se krokům na těchto projektech každý den co nejdříve. (V mém případě někdy mezi 4.15 – 5.15 ráno, kdy všichni spí a já mám klid na práci.)

Do kterého nápadu se ale pustit?

Mnohem obtížněji se rozhoduje nad tím, který z nápadů mám v tomto okamžiku zrealizovat. Jak už zaznělo v textu Lukáše Gregora, jinak GTD asi používají „korporátní“ zaměstnanci, trošičku jinak ti, jejichž profese spadá pod hlavičku „kreativní“ profese.

Když postavím stranou psaní, asi by mělo zaznít, že ač učitelství či lektorování nelze považovat přímo za kreativní profesi, přece jen mám ve svém povolání mnohem více svobody než jiný, třeba administrativní pracovník. Mohu se rozhodnout, jakým způsobem uchopím hodinu nebo jaké téma semináře zpracuji – a u obého si zvolím svůj vlastní způsob. To ovšem ovlivní i následující podprojekty, jako je například příprava materiálů.

Před nějakou dobou se mě jeden ze čtenářů mého prvního blogu ptal, jak se rozhoduji, do čeho se pustím. V odpovědi jsem zmínil velmi účinnou metodu CARVER, o níž jsem se poprvé dozvěděl na webu Steva Pavliny. Původně z oblasti vojenské (používaná k zhodnocení při volbě cíle útoku) se dostala i do dalších oblastí, např. do zemědělství (ve spojitosti s obavou z teroristického útoku např. radí armáda „farmářům“ i dalším institucím v potravinářství. Pavlina ji potom aplikuje i na „osobní“ projekty – a proč taky ne?

Dnes se rozhoduji v poněkud jednodušším způsobem, protože se mi – konečně – myšlení stylem CARVER zažilo. Základní návyk – tedy zastavit se a uvědomit si další detaily – však zůstává. Co tedy přesně ovlivňuje volbu projektu? Používám několik jednoduchých otázek.

Otázka 1. Co mám k dispozici?

Největším nepřítelem jakékoliv kreativní profese je čas. Z pohledu učitele se ne vždy hodí rozjet nějakou delší aktivitu s žáky, neboť se vám do cesty postaví prázdniny či neskutečně časově nákladné administrativní úkony spojené s koncem pololetí. Z pohledu autora textů se netlačí „jen“ témata, o čem psát, ale s nimi spojený výzkum u těch oblastí, které nepatří k vašim silným. Navíc i námětů na to, co psát (myšleno v dlouhodobějším měřítku) je samozřejmě také více.

Jiným extrémně důležitým zdrojem jsou znalosti a dovednosti. Můžu chystat právě tento článek nebo seminář, nebo mi stále ještě chybí hodně informací a více zkušeností z terénu? Kolik času ještě potřebuji, abych je získal? Kdo z kolegů se může k projektu přidat? A poslední nezanedbatelnou položkou jsou samozřejmě finance.

Otázka 2. Jaký problém (co přesně) mi pomůže tento projekt vyřešit?

Než vás zaplavovat teorií, raději mi dovolte ukázku z praxe. Když jsem se před dvěma lety rozhodoval, zda dělat nebo nedělat projekt „Storyboardy balad Kytice“, který se později z různých důvodů ukázal jako veleúspěšný, řešil jsem mnohem závažnější problém – žáci se vymlouvali, že nemají doma PowerPoint a podobné programy, aby probíhající prezentace (slohová práce „výklad“) vytvořili. Některým se v prezentacích nedařilo vybírat podstatné informace, jiní topili své spolužáky v textových záplavách.

Naučit žáky používat storyboardy mi přišlo jako elegantní řešení. Nejenže se žáci dozvědí něco o jednotlivých baladách, ale budou muset vybírat jen klíčové okamžiky. Nejenže se poperou s řečí vázanou, vyzkouší si, jaké to je připravovat uvolněný „snímek“ z předem připraveného textu. Nebo si uvědomí, že k přednášení nemusí používat jen software – ale že mohou použít jednoduché obrázky.  A k tomu se váže x dalších dovedností a co je důležité – pro většinu z nich i zábavy.

Otázka 3. Jaký dopad bude mít nový projekt na další projekty?

Pokud člověk realizuje akci ve větším měřítku, musí se pečlivě pohlídat, aby se mu aktivity nezvrhly. Např. v době, kdy se začínal storyboard, jsem již měl rozjetý devět hodit trvající úkol Slovesné třídy. A k tomu jsem chtěl začít zpracovávat téma úvaha. Aby nenastala katastrofa, snažím si pomocí jednoduchého kalendáře od Davida Seaha hlídat, co mi kde běží, takže nebyl absolutně žádný problém nové téma posunout. (Aby nedošlo k mýlce, kalendář katastrofě nezabrání, jen pomůže minimalizovat její eventuální dopad. Trefný mi přijde postoj Nathana Muira k problémům ve filmu SpyGame – Kdy si postavil Noe archu? Před potopou.

Otázka 4. Zajímá mě téma tak moc, abych se mu chtěl věnovat?

Potíže s motivací stoupají přímo úměrně s délkou projektu. Např. se storyboardem jsem chtěl v jedné třídě přestat po dvou hodinách. Můj blog taky prošel fází „na pokraji vyhynutí“, když jsem měl pocit, že téměř nikoho nezajímá. A tak bych mohl vyjmenovávat donekonečna.

CARVER jako tabulkové řešení

Tolik ke 4 otázkám, které ovlivňují mé rozhodování. Než jsem se k nim dopracoval, používal jsem již zmíněnou metodu CARVER. Minulý čas vlastně není na místě, když se objeví opravdu zajímavé dlouhodobější záležitosti, velmi rychle po ní znovu sáhnu.

Název CARVER tvoří  akronym šesti slov – důležitostdostupnostnávratnostzranitelnostefektviditelnost.

Důležitost (Criticality)

Nakolik je projekt důležitý v celkovém pohledu? Do jaké míry vám tento projekt pomůže zrealizovat vaše cíle? Pokud se třeba rozhodnu napsat povídku, jak tento krok zapadá do dlouhodobého plánu?

Dostupnost (Accessibility)

Leží cíl nadosah, nebo budete muset překonat velké překážky? Můžete jej realizovat okamžitě, anebo musíte na něco počkat? Můžu třeba na blížící se konferenci připravit seminář na téma ročníkové práce, nebo bych měl raději počkat až na třetí či čtvrtý ročník žáků, kteří je píší a tím poupravit své zkušenosti?

Návratnost (Recuperability – Jak rychle se dokáže nepřítel vzpamatovat?)

Z hlediska projektů je termín návratnost (Return of Efforts upravený Stevem Pavlinou) lepší. Pokud se mi podaří vytvořit vynikající seminář, budu moci jeho strukturu a šablony dokumentů používat častěji s patřičnými drobnými zásahy? Nebo je to jen přehlídka ztraceného času? Kde ještě můžu těžko získané znalosti psaní <html> uplatnit? Jako příklad to určitě stačí.

Zranitelnost (Vulnerability)

Tento bod skrývá známé „zdroje“. Co všechno budu potřebovat, abych cíle dosáhl? Na co všechno si musím dávat pozor? Dlouhodobější záležitosti se prostě realizují mnohem obtížněji než jednodenní akce.

Efekt (Effect)

Pokud se mi podaří cíle dosáhnout, jaký dopad můžu očekávat? Jak ovlivní výsledek projektu mé ostatní úsilí?

Viditelnost (Recognizability)

Je cíl specifický? Vidím přesně a jasně výsledek, který od projektu očekávám? Jsou jednotlivé kroky přesně stanovitelné?

Předchozí seznam slov si převeďte do jednoduché tabulky a u každé oblasti odhadněte její „hodnotu“  – 1 bod pro nejméně, 5 bodů pro nejvíce. Sečtěte body pro jednotlivé projekty a výsledek vám ukáže současný stav. Pro názornost nabízím jednoduchou tabulku.

Projekty

C A R V E R Součet
Storyboard 5 4 5 3 4 5 26
Úvaha 4 5 3 4 2 4 21

Ač založena v mnoha ohledech na subjektivním odhadu, metoda CARVER člověka donutí odstoupit od počáteční neřízené (a často nezřízené) motivace do nového projektu. Umožní člověku postavit různé záležitosti na jednu startovní čáru a srovná je podle stejných, jasně stanovených kritérií.

A jak napsal v komentáři k původní verzi článku Petr Pravda, ač je bodování velmi subjektivní, asi bude zajímavé vyplnit CARVER tabulku vícekrát během trvání delších projektů. Člověk tak získá srovnání s tím, jak se cítil na začátku a na konci projektu – a udělá si jasno v tom, nakolik se mu daří různá kritéria vůbec odhadovat.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru