Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Není „brain“ jako „brain“ aneb Několik postřehů na téma brainstorming v GTD

By on 13. 5. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 4

Pojem brainstormingu při plánování víceméně jakéhokoliv projektu se v GTD skloňuje snad ve všech pádech. Allen doporučuje použít brainstorming jako pomůcku pro „zastavení se“ před fází plánování – člověk si má ujasnit, kam se chce vydat – představit si nejdivočejší možný úspěch a zaplnit mezeru mezi skutečným stavem a vysněnou představou. Více najdete v Mít vše hotovo od strany 60 dále.

Co ovšem Allen příliš nerozebírá, jsou postupy, jak co nejlépe využívat onu tvůrčí stránku brainstormingu: zatímco v jeho pojetí vyznívá „brainstorming“ především jako pouhé uvědomění si součástí projektu, klasický brainstorming jde mnohem dále. A když člověk pracuje na většině svých projektů sám, občas se mu hodí mít po ruce jednoduchý návod či pár triků, které by dokázaly probudit do letargie upadající mysl. Tak co s tím?

[BS]ko, brainstormingové sezeni, brainstorming neboli krátce „brain“ patří mezi nejpoužívanější nástroje pro vytváření nápadů, a snad proto mu – po zásluze – patří místo ve většině publikací, které se věnují kreativnímu myšlení. Většina tipů v těchto publikacích se ovšem týká skupinového brainstormingu.

Jak už jsem zmínil výše, při hledání nápadů a plánování projektů člověk většinou k dispozici skupinu nemá. Jakkoli se vám to může zdát podezřelé, i individuální brainstorming mnohdy svede vytvořit kvalitní podněty, z nichž se občas vyloupnou více než funkční projekty. (Stejně tak ovšem můžete následující řádky použít i při přípravě či moderování skupinového brainu, neboli brainstormingového sezení.)

Ta trocha teorie snad nikoho nezabije

Tvůrce techniky Alex Osborn (mimochodem jeden ze zakladatelů nadnárodní sítě reklamních agentur BBDO) definoval původně čtyři dnes všeobecně omílaná základní pravidla.

1. Nic se nekritizuje.
2. Všechny nápady jsou vítané.
3. Kvantita je důležitější než kvalita.
4. Kombinovat existující nápady do nových řešení.

Až na poslední pravidlo není, co dodat. Snad jen to, že z hlediska výzkumu se druhé pravidlo může považovat za nejdůležitější. Takže pamatujte: nejprve vychrlit co nejvíce nápadů, teprve potom zjišťovat, jestli to náhodou nejsou hlouposti.

Ale co když jsem na brain sám?

Základní zásady by se daly pro potřeby „individuálního brainstormingu“ rozšířit o několik na různých místech zmiňovaných doplňujících pravidel.

Nastavte si čas

Brainstorming by měl probíhat po nějakou určitou dobu. Není nic horšího, než když člověk dál a dál zapisuje nové a nové nápady. Čas letí a místo řešení se kupí desítky více či méně použitelných informací. Natáhněte si timer a chrlete nápady jen po určitou dobu. Myšlení typu „Už mám jen tři minuty, potom musím skončit“ určitě donutí mozek k ještě vyšší aktivitě. Osobně se mi osvědčilo maximálně 10-30 minut. Delší doba mě ve většině případů spíš demotivovala, případně unavovala. O samotě se holt pracuje trochu jinak než ve skupině.

Pokud se třeba zaseknete už po 15 minutách, nevěšte hlavu. Často úplně stačí několik nápadů roztřídit do kategorií – a jen velmi nepravděpodobně se nezačnou rodit nové nápady.

Stejně tak tento přístup pomáhá i v opačném případě: když se nedaří. Potom stačí „otočit“ myšlení. „Schválně, dokážu ze sebe během 5 minut dostat alespoň 20 nápadů?“ A přesně stanovený počet působí na mozek jako balzám. „Ještě 5, potom 4…“ Než se člověk naděje, začnou se nápady v hlavě propojovat a ve výsledku vznikne třeba tento článek.

Před začátkem se proberte

Celodenní vymývárna kreativnímu myšlení zcela určitě nepřidá. Než se pustíte do nějaké „tvůrčí“ činnosti, zkuste se trochu protáhnout – a to jak fyzicky, tak duševně. Totéž zkuste i při skupinovém brainstormingu. Uvidíte, že když účastníci proberou, mozek se okysličí a nápady se pohrnou. (A když už ne nápady, tak se alespoň prosvětlí atmosféra v místnosti. Není nic horšího než dívat se na skelné pohledy po vydatném obědě.) Na konci článku najdete odkaz na místa, kde duševní kyslík hledám já.

Definujte přesně, co se snažíte získat

Pamatujete si ještě ze školy na nic neříkající zadání slohových prací? Na to, jak vám paní učitel(ka) oznámila: „Napiš vypravování Můj nejhorší zážitek“ a vy jste jen seděli a koukali na prázdný papír? A hlavou se vám honily desítky otázek typu: Jak to má být dlouhé? Jaký zážitek? Ze kdy? O čem mám psát? O kom mám psát? Kdy to mám odevzdat? Venku zase prší, dneska nebude z výletu nic!

Pokud člověk třeba hledá nápady na článek, není nic „nefunkčnějšího“ než zadání „článek“. Například upřesnění názvu „článek z rubriky time-management“ mění bitevní pole dost radikálně. Drobná to změna, leč pohříchu funkční.

Hledejte podobnosti, rozdíly a příklady

O jejej, to se to mluví. Když nápady jsou, samozřejmě je co kombinovat. Když nejsou, musí si člověk pomoci sám. A když se člověk zasekne, mohou pomoci následující postupy.

Hledejte podobnosti. Mluvím-li o delegování úkolů, nic nevystihne přehrávání úkolů z jednoho na druhého lépe než obrázek hořící brambory. Položte si otázečky jako: Jaká věc se chová podobně? Která myšlenka vystihuje podobnou situaci? Co projevuje stejné/podobné tendence?

Hledejte rozdíly. Pohled z opačného úhlu umožní člověku postavit argumenty na popření skutečnosti. Co se stane, když si člověk nepřipraví seznam úkolů na den? V čem se den liší od zaběhaného pořádku? A hořké zkušenosti se jen hrnou. Při hledání rozdílů se třeba ptejte: V čem se skutečnosti liší? Co mají jiné? Co kdy se skutečnost chovala jako x? Co by se lišilo?

Hledejte příklady. Při zaseknutém brainstormingu někdy jen postačí vyjmenovat projevy dané skutečnosti. Vypište přesné příklady, soustřeďte se, aby byl v příkladech příběh. Jak se může člověk naučit kombinovat? A ejhle, příklady jsou na světě. Když selžou příklady, zkuste je převrátit naruby.

A když selže i tohle…

Když selžou i předchozí tipy, nabízím několik funkčních nápadů, které jsem posbíral tu a tam na internetu.

Brainsketching. Načrtněte si základní myšlenku a zkoušejte dokreslovat další a další projevy. Črtejte si, čmárejte, šipkami spojujte jednoduché obrázky. Za pár okamžiků se před vámi objeví téma jako na dlani. Navíc i fakt, že se soustředíte na kreslení víc než na hluboké promýšlení, vede k tomu, že se začnou někde v pozadí objevovat ony hodnotné myšlenky. Hodně také pomáhá, jestliže jste zvyklí črtat obrázky i do svého deníku. (V této oblasti hodně pomáhá, pokud si občas vedete deník formou vizuálních poznámek. (O vizuálních poznámkách někdy příště.)

Náhodná slova. Někdy stačí jen vzít knížku, otevřít ji na nějakém místě a podívat se na první slovo. S tím potom pracovat dále podle výše uvedeného návodu. (Budete-li se bát, že se do knihy začtete, zvolte třeba encyklopedii nebo slovník spisovné češtiny. Odvážnější jedinci – ovšem pouze oplývají pevnou vůlí – mohou místo knížky vyzkoušet různé časopisy nebo magazíny.)

Náhodné obrázky. Někdy stačí spojit dohromady několik obrázků, mozek se restartuje a nápady se začnou hrnout. Pokud jej nevyužíváte, dejte šanci komunitnímu serveru Flickr http://www.flickr.com/. Stačí zadat klíčové slovo – či kreativní název, kterým své dílo označili autoři, a uvidíte, že někteří „amatéři“ strčí do kapsy mnohé „profesionální“ fotografy.

Náhodná spojení. Rozhlédněte se kolem sebe. Nemá vaše prostředí nějaký vztah k vašemu problému? Nepomůže vám jej vyřešit? A opět hledejte podobnosti, rozdíly …

Brainwriting jako myšlenková mapa – Ačkoliv velmi často odmítám vést brainstorming od začátku myšlenkové mapy (stručné vysvětlení: protože i v té nejelementárnější podobě třídí myšlenková mapa nápady do kategorií. Pokud chcete zajistit volný tok nápadů, nejedná se o nejšikovnější řešení.

Ale přesto: místo tradičních řádků zkuste během sezení zapisovat nápady formou myšlenkové mapy. Místo tradiční zásady myšlenkových map – jedna čára jedno slovo – pište vždy na jednu část větve mapy vždy jeden nápad (tzn. klidně více slov). Jednotlivé nápady máte ve výsledku rozdělené do jakýchsi kategorií, s nimiž se vám možná bude lépe pracovat.

Volné psaní – po určitou dobu zaznamenávejte jakýkoliv nápad nebo podnět (pro začátek doporučuji alespoň 10 minut). Na rozdíl od „klasického“ brainwritingu, kdy částečně nápady před zaznamenáním promýšlíte, u volného psaní zaznamenáváte vše pod tlakem zásady „tužka nesmí opustit papír“. Jakmile stanovený limit skončí, měly by se stát dvě věci:
1. S hrůzou zjistíte, o čem jste vlastně 10 minut psali.
2. Bude vás nesnesitelně bolet ruka.

Tolik tedy na téma brainstorming. No, brainstorming. V principu se většina tipů týká „formy“ brainstormingu – brainwritingu. Ale kdo by se pouštěl do puntičkářských debat o termínech, když jde o život, že?

Na začátku článku jsem sliboval, že jsou tyto typy použitelné i ve skupinách. Zde je tedy pár zastavení použitelných při skupinových sezeních.

Zkuste někdy před zahájením skupinového brainstormingu rozdat post-it lepící štítky a požádejte účastníky, ať během minuty vytvoří alespoň 5 nápadů. Uvidíte, že se vám bude během dalšího hledání nápadů daleko lépe pracovat.

Stejně efektivně funguje i to, když si účastníci na setkání už několik nápadů přináší. (A když už budete u toho, požádejte je, aby vám po setkání, do konce pracovní doby poslali mailem ještě další tři nápady. Uvidíte, že vás někteří (zejména „promýšlející“ typy lidí) velmi příjemně překvapí.

Znovu však připomínám: brainstorming jako součást procesu plánování práce je jen jedním krokem – a z hlediska úspěšného zajištění „toku“ projektu musí projekt projít – třeba jen v myšlenkách, ne zápisem – všemi fázemi.
Jak jste na tom s brainstormingem vy?

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru