Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jde o ztrátu času?

By on 20. 5. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 7
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Proč to nepřiznat, ačkoliv jsem se s metodou GTD už poměrně sžil a dopomohla mi být produktivnější, ve výsledku stále nemohu tvrdit, že bych trávil své dny dostatečně efektivně. Efektivitu totiž neměřím množstvím vykonané práce v rámci jednoho dne, ale i kvalitu prožitého dne. V tomto směru vycházím do značné míry z knih Stephena R. Coveye, který mne přivedl k sebezamyšlení nad tím, zda svůj čas netrávím (třeba „jen“ ze třetiny) neefektivně.

Mentální dimenze

Abych byl konkrétnější: Covey píše o tzv. čtyřech dimenzích obnovy sil, mezi nimi je i mentální dimenze. A zde jsem narazil na problém, který se silně týká právě i mne.

Jsem schopný pomocí GTD svoji práci udělat rychleji a mít v ní přehled, od doby, co jsem s ní začal, mi ale práce rapidně přibylo, takže den je především ve znamení plnění a odškrtávání jednotlivých úkolů. Mnohé z nich patří do tzv. kvadrantu I a III, což jsou úkoly naléhavé a důležité, resp. naléhavé a nedůležité. Covey zdůrazňuje, že nejdůležitějšímu kvandrantu II (záležitosti důležité, ale nenaléhavé) paradoxně lidé věnují minimum času, odstrkují jej.

Sem patří i ona zmiňovaná mentální dimenze, kam spadá třeba osobní rozvoj. A do něj třeba četba knih. Pravděpodobně máte obdobnou zkušenost jako já, kdy si „nemůžete“ dovolit vzít do rukou knihu, protože vám automaticky prolétne hlavou argument: „Přece nebudu teď sedět a číst, když na splnění čeká ještě tolik povinností!“.

Vzhledem k mému profesnímu zaměření (filmové umění) je přitom doslova nutnost neustále vstřebávat nové informace čtením odborné literatury a článků, rozšiřovat si znalosti sledováním filmů. A jak Covey uvádí, mentálně (ale i duchovně) pomáhá člověku i kvalitní literatura beletristická. Na nic z toho nemám čas. Oprava: na nic z toho jsem si neudělal čas.

Ztráta času?

Pro člověka, který žije obklopen projekty a úkoly, se jakékoliv sledování filmů a čtení knížek, tedy něco, co přímo nesouvisí s aktuálními povinnostmi, zdá být nevhodné. Jenže jde opravdu o ztrátu času? Neměli bychom pravidelně den co den dávat prostor právě záležitostem důležitým, ačkoliv nejsou naléhavé?

Rozhodl jsem se, že budu nadále využívat metodu GTD, abych práci udělal rychleji. Rozhodl jsem se ale, že i když budu moci udělat během dne více práce než doposud, neudělám ji. Stanovím si maximální časovou hranici, kterou budu mít vyhrazenou pro projekty a úkoly. Tuto hranici se budu snažit nepřekračovat, abych měl den co den čas na věci, které se díky absenci naléhavostí nemají tendenci protlačovat mez naléhavé úkoly. Proč?

Čtení knih a časopisů, stejně jako (v mém případě) sledování filmů totiž nelze brát a priori jako zábavu a odpočinek. Ale skutečně jako formu osobního rozvoje. Rozšiřování vědomostí, rozhledu, stejně jako (“přinejmenším“) kulturní obohacení sice nepatří mezi akutní záležitosti, o to větší prostor bychom jim však ve svém čase měli věnovat.
Je nejvyšší čas si to uvědomit. Nerad bych si za deset let všiml, že mám za sebou splněných tisíc různých úkolů, z nichž je pouze třetina spojena s něčím, co mě skutečně zajímá. A že z položek „důležité“ (jako třeba naučit se dobře anglicky) jsem si jako hotové označil sotva desetinu.

Jak na to v praxi?

Z praktického hlediska to nyní vypadá tak, že do složky Někdy/Monžá (mimojiné) si do dvou kategorií průběžně zapisuji filmy, které bych rád někdy zhlédl, a knihy, které bych si chtěl někdy přečíst.

Filmy

A v rámci svého GTD programu jsem si předsevzal, že v rámci jednoho měsíce zhlédnu dva filmové tituly, které mají potenciál rozšířit mé znalosti z historie (různé etapy, směry..) a povědomí o kinematografiích zemí, které zrovna nepatří do mého zorného pole (např. Asie, Afrika, Balkán apod.).

Vedle toho bych měl spatřit v rámci měsíce aspoň jeden film, k němuž mě nedovede pocit povinnosti (např. kvůli psaní recenzí), ale naopak touha jej vidět. Zde jsem si zařadil snímky spíše relaxačního rázu a jedná se především o novinky. No a do třetice – každý týden mám v plánu zhlédnout jeden animovaný film, neboť právě animace stojí v epicentru mé odborného zájmu.

Jako takový bonus jsem si zvolil epizody televizních seriálů. Ty většinou sleduji na iPhonu v tramvaji/vlaku, jde-li o odpočinkový žánr (např. sitcomy), nebo jednu epizodu týdně, jde-li o seriály, na které chci mít klid.

Knihy

S knihami se to má obdobně. Rozhodl jsem se každý den číst aspoň hodinu. Za měsíc bych tak měl být schopen zvládnout jednu knihu odbornou (dějiny/teorie filmu), jednu odpočinkovou (beletrie) a jednu takovou, která se vztahuje k mým zájmům (např. Time Management).
Jako bonus mám četbu novin a magazínů, přičemž si vybírám takové, které přednostně nějak rozšiřují moji informovanost, rozhled a vzdělání.

Naděje začíná

Jsem teprve na začátku, ale i když to může vypadat vše až přespříliš „matematicky“, právě jasné rozvržení počtu knih/filmů a definovaného času na každý den mě konečně donutilo k tomu, abych svůj čas nezaprodal jen naléhavostem, ale i věcem tzv. na dlouhou trať, věcem důležitým, věcem, které řadím do mentální (i duchovního) rozvoje.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru