Proč to nepřiznat, ačkoliv jsem se s metodou GTD už poměrně sžil a dopomohla mi být produktivnější, ve výsledku stále nemohu tvrdit, že bych trávil své dny dostatečně efektivně. Efektivitu totiž neměřím množstvím vykonané práce v rámci jednoho dne, ale i kvalitu prožitého dne. V tomto směru vycházím do značné míry z knih Stephena R. Coveye, který mne přivedl k sebezamyšlení nad tím, zda svůj čas netrávím (třeba „jen“ ze třetiny) neefektivně.
Mentální dimenze
Abych byl konkrétnější: Covey píše o tzv. čtyřech dimenzích obnovy sil, mezi nimi je i mentální dimenze. A zde jsem narazil na problém, který se silně týká právě i mne.
Jsem schopný pomocí GTD svoji práci udělat rychleji a mít v ní přehled, od doby, co jsem s ní začal, mi ale práce rapidně přibylo, takže den je především ve znamení plnění a odškrtávání jednotlivých úkolů. Mnohé z nich patří do tzv. kvadrantu I a III, což jsou úkoly naléhavé a důležité, resp. naléhavé a nedůležité. Covey zdůrazňuje, že nejdůležitějšímu kvandrantu II (záležitosti důležité, ale nenaléhavé) paradoxně lidé věnují minimum času, odstrkují jej.
Sem patří i ona zmiňovaná mentální dimenze, kam spadá třeba osobní rozvoj. A do něj třeba četba knih. Pravděpodobně máte obdobnou zkušenost jako já, kdy si „nemůžete“ dovolit vzít do rukou knihu, protože vám automaticky prolétne hlavou argument: „Přece nebudu teď sedět a číst, když na splnění čeká ještě tolik povinností!“.
Vzhledem k mému profesnímu zaměření (filmové umění) je přitom doslova nutnost neustále vstřebávat nové informace čtením odborné literatury a článků, rozšiřovat si znalosti sledováním filmů. A jak Covey uvádí, mentálně (ale i duchovně) pomáhá člověku i kvalitní literatura beletristická. Na nic z toho nemám čas. Oprava: na nic z toho jsem si neudělal čas.
Ztráta času?
Pro člověka, který žije obklopen projekty a úkoly, se jakékoliv sledování filmů a čtení knížek, tedy něco, co přímo nesouvisí s aktuálními povinnostmi, zdá být nevhodné. Jenže jde opravdu o ztrátu času? Neměli bychom pravidelně den co den dávat prostor právě záležitostem důležitým, ačkoliv nejsou naléhavé?
Rozhodl jsem se, že budu nadále využívat metodu GTD, abych práci udělal rychleji. Rozhodl jsem se ale, že i když budu moci udělat během dne více práce než doposud, neudělám ji. Stanovím si maximální časovou hranici, kterou budu mít vyhrazenou pro projekty a úkoly. Tuto hranici se budu snažit nepřekračovat, abych měl den co den čas na věci, které se díky absenci naléhavostí nemají tendenci protlačovat mez naléhavé úkoly. Proč?
Čtení knih a časopisů, stejně jako (v mém případě) sledování filmů totiž nelze brát a priori jako zábavu a odpočinek. Ale skutečně jako formu osobního rozvoje. Rozšiřování vědomostí, rozhledu, stejně jako (“přinejmenším“) kulturní obohacení sice nepatří mezi akutní záležitosti, o to větší prostor bychom jim však ve svém čase měli věnovat.
Je nejvyšší čas si to uvědomit. Nerad bych si za deset let všiml, že mám za sebou splněných tisíc různých úkolů, z nichž je pouze třetina spojena s něčím, co mě skutečně zajímá. A že z položek „důležité“ (jako třeba naučit se dobře anglicky) jsem si jako hotové označil sotva desetinu.
Jak na to v praxi?
Z praktického hlediska to nyní vypadá tak, že do složky Někdy/Monžá (mimojiné) si do dvou kategorií průběžně zapisuji filmy, které bych rád někdy zhlédl, a knihy, které bych si chtěl někdy přečíst.
Filmy
A v rámci svého GTD programu jsem si předsevzal, že v rámci jednoho měsíce zhlédnu dva filmové tituly, které mají potenciál rozšířit mé znalosti z historie (různé etapy, směry..) a povědomí o kinematografiích zemí, které zrovna nepatří do mého zorného pole (např. Asie, Afrika, Balkán apod.).
Vedle toho bych měl spatřit v rámci měsíce aspoň jeden film, k němuž mě nedovede pocit povinnosti (např. kvůli psaní recenzí), ale naopak touha jej vidět. Zde jsem si zařadil snímky spíše relaxačního rázu a jedná se především o novinky. No a do třetice – každý týden mám v plánu zhlédnout jeden animovaný film, neboť právě animace stojí v epicentru mé odborného zájmu.
Jako takový bonus jsem si zvolil epizody televizních seriálů. Ty většinou sleduji na iPhonu v tramvaji/vlaku, jde-li o odpočinkový žánr (např. sitcomy), nebo jednu epizodu týdně, jde-li o seriály, na které chci mít klid.
Knihy
S knihami se to má obdobně. Rozhodl jsem se každý den číst aspoň hodinu. Za měsíc bych tak měl být schopen zvládnout jednu knihu odbornou (dějiny/teorie filmu), jednu odpočinkovou (beletrie) a jednu takovou, která se vztahuje k mým zájmům (např. Time Management).
Jako bonus mám četbu novin a magazínů, přičemž si vybírám takové, které přednostně nějak rozšiřují moji informovanost, rozhled a vzdělání.
Naděje začíná
Jsem teprve na začátku, ale i když to může vypadat vše až přespříliš „matematicky“, právě jasné rozvržení počtu knih/filmů a definovaného času na každý den mě konečně donutilo k tomu, abych svůj čas nezaprodal jen naléhavostem, ale i věcem tzv. na dlouhou trať, věcem důležitým, věcem, které řadím do mentální (i duchovního) rozvoje.
Myslím,že v posledním odstavci jsi uhodil hřebíček na hlavičku. V obecné rovině je dle mého soudu, jakkoliv je to „absurdní“, nutné v dnešní době dávat věcem řád a priority. Vždy se totiž objeví email, který se bude tvářit strašně důležitě (jsem v Q I, přečti mě!!!) nebo naléhavě znějící sms od kamaráda (kdyby alespoň od kamarádky, že? :-) ). Proto si myslím, že by si měl člověk stanovit jasné mantinely a snažit se je dodržovat. Jinak to dopadne tak, že zabředne do práce, sedí u kompu ještě v 1 v noci, rodina spí, ale já jen dokončím ještě tuhle drobnost….
Nakonec život utíká a historie se nebude ptát na to, kolika klientům jsi pomohl z bryndy, kolik peněz jsi vydělal, kolik aut sis koupil nebo kolik jsi zmáknul emailů. Historie se bude vždy ptát jen na to, jak kvalitní jsi dokázal prožít život! A to se projeví až v momentě, kdy už bude pozdě cokoliv měnit. Proto si myslím a 100%ně souhlasím s tím, že i své zájmy a koníčky, stejně tak jako mentální očistu je třeba si naplánovat a hlavně jí dělat a nepsat o ní jen pěkné články.
Díky za inspirující čtení.
Pěkný den všem
Souhlas na druhou. V současné době s tím bojuji také – projekty se hromadí, psát by člověk chtěl také čím dál více – a jinou cestu ke zlepšení stylu a blablabla než čtením „kvalitní“ literatury neznám. Takže si často pomáhám čtením knihy jako „projektem“ – a patřičnými dalšími kroky. (Shodou okolností :) chystám na zítra z této oblasti článek, tak přidám zmínku i o tomto.)
Je to fajn, když si můžu přečíst, že jsme na tom všichni zdejší „GTDčkaři“ stejně, a že smýšlíme podobně :)
Přestože je už skoro jedna v noci, dnes jsem se rozhodl do jedné hodiny věnovat čas všem úkolům tak, aby byly vyřešeny nebo měly stanoveny další krok (tedy review a po té vyřešení splnitelných úkolů). Po náročném pracovním týdnu to nebylo jednoduché. Nicméně se mi to povedlo a já mám nyní (do 1.00) čas ještě projít http://www.mitvsehotovo.cz . Důsledkem tohoto plánování je, že pátek už mám naplánovaný a víkend bude „ztráta času“ ve smyslu svrdlinova článku. V poslední době před každým víkendem plánuju tak, abych se mohl více věnovat věcem, na které dříve zdánlivě nebylo tolik času – tj. rodina, filmy, četba, kytara, kolo, pozapomenuté koníčky……nemusím myslet na práci (stres z nesplněných úkolů), vím že pokud by mailem přišlo něco „důležitého“, nejspíš to počká do pondělí. Ovšem nápady přicházejí i o víkendu a ty si zaznamenávám.
Také jsem se vrátil ke knihám (mimochodem také mám rozečteného Coveye) a uplatňuju na volnočasové aktivity timeboxing. Kdo to nezkusil, asi si o nás myslí, že jsme blázni, roboti řízení seznamy apod. Ale já se cítím nesmírně svobodný. Je to moje volba, zda jeden den pracuji celý večer a druhý den proflákám vleže, na louce s hlavou v oblacích.
Tak už je skoro jedna, tak dobrou noc ;)
Dobrou … noc…, já … být … rád… že … já… robot… Aspon… nemusim… v jednu… v noci … premyslet … nad tím,… jaké… úkoly… mám… dělat… Mám… totiž… všechno… napsane… na seznamu… :) Long Live GTD!