Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak „efektivně“ číst (nejen) knihy ? Toť otázka za všechny prachy…

By on 24. 5. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 4

Na rozvíjení studijních dovedností svých klientů naše školství nikdy moc nebylo. Přečtěte si… Nastudujte … Naučte se… Tak zněla ona magická trojice, která zazněla v okamžiku, kdy učitel nestihl probrat to, co probrat měl. Nejsem si úplně jistý, ale na takových    99 % jsem se v průběhu těch 12 let základního a středního vzdělávání nikdy nedozvěděl, jak vlastně můžu knížku číst a co s ní mám dělat, abych z ní získal co největší užitek. Na vysoké to víceméně bylo podobné, tam totiž každý – po právu – očekával,  že to všechno se naučil už dříve.

Slovo „víceméně“ se naštěstí vztahuje k těm několika seminářům z didaktiky češtiny, kdy nám paní asistentka odhalila existenci „sekty“ lidí, kteří si říkají skupina přátel „kritického“ myšlení – a minimálně mně se objevil úplně nový svět informací. Takových, které – kdybych studoval v nějakém normálním vzdělávacím systému, třeba v Anglii – bych získal někdy do 6. třídy ZŠ.

Čtení knih není jen o čtení.

Škola (se) nás měla (snažit) naučit číst nejen pro potěchu, ale také za účelem vzdělávání se. Vzděláváním nemyslím to, čím jsme prošli každý – přečíst a odpapouškovat nějakou část informací.

„Čtení pro skutečné vzdělání“ pro mě znamená schopnost během čtení umět rozpoznat užitečnou část či informaci v textu a vytvořenou sadou dovedností tento střípek přetavit do v reálném světě použitelného postupu. Snad nebudu příliš troufalý, když prohlásím, že toto jsme se ve škole nenaučili nikdo.

Otázka tedy zní, jak může člověk efektivně číst, následně z materiálu vybrat použitelné nápady? Jak číst třeba 3 knihy týdně, aniž by se člověk změnil v nemyslící, informace jen požírající stroj?

Inspirujte se čtením na internetu…

Každý člověk si snad už uvědomuje, že Internet proměnil nespočet „člověčích“ přístupů k práci. Nikoho tedy nepřekvapí prohlášení, že člověk na internetu nečte, ale jen prohlíží, skenuje a čeká, až jej nějaká informace osloví, aby se u ní zastavil.

Strategie je to jistě užitečná. Člověk si ovšem musí dát pozor, aby nedopadl tak, jak popisuje Miloš Čermák v jednom ze svých komentářů – člověk na internetu čte, ale nic si nepamatuje.

… i když to není zadarmo.

Trefný Čermákův příměr „je to zadarmo“ jistě neovlivní ani fakt, že jste za onu právě čtenou knihu vysypali něco kolem 500,-. Navíc rozdíly mezi „beletrií“ a „faktografií“ nám ve škole vštěpovali, ovšem ve výsledku víceméně rozdíl nepoznáte.

Doba, kdy člověk mohl číst všechno, co mu přišlo pod ruku, tak nějak vyprchala neznámo kam a je nenávratně pryč. Ať ve čtení hledáte odpočinek nebo aristotelovskou katarzi, či se pídíte po nových informacích, tipech a tricích, vždy za čtení nějak nebo něčím „zaplatíte“.

Čas, který věnujete čtení, vám nikdo nevrátí – a snad proto by měl člověk pečlivě vybírat, do čeho se pouští.

Vždy čtěte za nějakým účelem

David Gruber ve své knize Rychločtení. Rychlostudium. Infomanagement mluví o třech cílech, kvůli kterým člověk čte – cíl vyhledávací, kdy zjišťují, zda se požadovaný údaj v textu nachází nebo nenachází, cíl informační, kdy se snažím získat představu o základní myšlence a hlavních argumentech autora textu, a konečně cíl studijní, kdy se obsah textu učím. Trochu postrádám čtení za účelem zábavy či odpočinku.

Na obhajobu Grubera však musím uvést, že ve své knize řeší především „pracovní“ texty, do kterých se nám moc nechce. Beletrie by měla svého čtenáře od počátku uchvátit. Leč, jako příležitostný autor několika recenzí na beletrii můžu prohlásit, že tomu tak není. (A jen tak mimochodem, k těmto beletristickým knihám jsem nepřistupoval jako k „odpočinkovým“ textům, ale jako k textům pracovním.)

Čtěte knihu „čtyřikrát“

Následující sérii tipů jsem si vytvořil z různých zdrojů a postup používám u nebeletristických textů.

  1. Pročtěte titulní stránku, obsah, názvy kapitol a podkapitol a rejstřík
  2. Přečtěte všechen text zvýrazněný tučně a popisky obrázků.
  3. Pročtěte všechny první a poslední odstavce jednotlivých kapitol.
  4. Vytvořte si stručnou mapu knihy.
  5. (Eventuálně) Přečtěte celou knihu.

Nejdůležitější bod celého postupu: 1 – 3 bod by neměly vzít více jak 15 – 20 minut. Během této doby byste si měli ujasnit, zda má vůbec cenu knihu číst. Při procházení jsem se také naučil další důležitý bod – označovat si „významná“ místa do okrajů pomocí metody INSERT (tedy sérií několika zaběhaných symbolů). V případě, že jde o vypůjčenou knihu, nebo knihu, kterou si ode mne velmi pravděpodobně někdo bude chtít půjčit, místo vpisků poslouží lepicí lístečky.

Tyto „vpisky“ pomáhají hned dvakrát. V okamžiku, kdy se rozhodnu nečíst celou knihu, snadno najdu „důležitá“ místa – a zbytek textu ignoruji.

Ad 4) Vytvořte si stručnou „mapu“ knihy

Ač sám velký fanatik do myšlenkových map, který je používá až nezdravě mnoho, dovolím si důležité zastavení.

Při vytváření mapy totiž velmi záleží na tom, o jaký text se jedná. Po prvních dvou procházeních člověk dokáže odhadnout, zda bude vypisovat více „delších“ informací, či zda si poznačí jen nějaké drobnosti. Pro případ druhý se formát myšlenkové mapy hodí více než hodně.

V prvním případě se mapa velmi rychle stane nepřehlednou a příliš rozsáhlou na to, aby plnila svou funkci. Dříve jsem si tyto poznámky vytvářel ve wordovských textech (v zobrazení osnovy), později (když jsem začal používat pro poznámky OneNote) formát víceúrovňových odrážek – a různých zkratek. Jestliže se jedná o texty „studijní“ povahy, při učení se si vytvářím výslednou mapu právě z těchto poznámek – a původní text knihy mě už de facto nezajímá.

Vlastní „mapu knihy“ pak samozřejmě můžete dál doplňovat informacemi, které získáte během „pozorného“ čtení celého textu knihy.

Místo mapy si vytvořte vlastní rejstřík

U mnoha textů vám bude od počátku jasné, že je nebudete chtít číst celé. Během prvních dvou procházení si proto vytvářejte kromě poznámek v okrajích také vlastní rejstřík. Pasete-li např. po různých pojetí či vysvětlení nějakého pojmu, není nic jednoduššího než si tyto výskyty poznačovat na desky knihy nebo vložený papír.

Proměňte čtení knihy na projekt

Jak už zmínil Lukáš Gregor ve svém článku Jde o ztrátu času?, rozvrhuje si knihy a další studijní materiály do určitého systému. Funguji docela podobně – jen s tím rozdílem, že si ze seznamu knih (v mém případě se jedná o speciální přihrádku v knihovně, kam ukládám knihy k přečtení, nikoliv seznam Někdy/Možná, kde si píši knihy, které si chci vypůjčit či sehnat) vyberu ty, kterým se chci v nebližší době věnovat. A protože musím číst více knih najednou (různé projekty z často naprostou nesouvisejících oblastí požadují různé informace), řeším i toto sbírání podkladů pomocí projektů.

Proč chci knihu číst?

Jakmile člověk přesně určí, jak kniha zapadá do jeho „dalších“ aktivit (ať již pomocí Coveyho kvadrantů, Allenova musím/mám/chci/chtěl bych či jiného systému určování priorit, dost často odpadají potíže s hledáním času na čtení – nastavené další kroky, případně cíleně vytvořené „schůzky se sebou samým“ mu v tom jistě pomohou.

Od … do …

Některé knihy se samozřejmě do projekty vymezených kategorií nevejdou. Jedná se o (především „studijní“) knihy, které některý z mých eventuálních projektů maximálně tak obohatí, ale klidně se bez nich obejdu. Tyto jsem si zařadil jako samostatné projekty do kategorie Read&Review a nastavuji si u nich další kroky ve formátu přečíst … [rozsah stran]. Rozsah stránek se odhadem snažím omezit na maximálně 15 – 20 minut souvislého čtení. Jakmile tuto část přečtu, nastavím pokračování stránek jako další krok.

Jako příklad uvedu knihu Metafory, kterými žijeme. Vysoce teoretická studie metaforičnosti/metonymičnosti jazyka zdaleka přesahuje rámec učiva základní školy. V knize uvedené příklady a zamyšelní ovšem ovlivní nejen styl, jakým toto téma žáky učím. Příklady mě donutí zamyslet se nad tím, jak vysvětluji – ať již v hodinách, v psaných textech či na přednáškách a seminářích. Má-li třeba člověk používat pro podložení svých argumentů obrázky, vědomí „obraznosti“, a tedy i metaforičnosti jazyka neskutečně pomáhá.

Čtení podobné knihy ovšem nespadá do žádné kategorie – a dostávám se k ní, až když se „vypořádám“ s „podkladovou“ a odpočinkovou literaturou. Jistě, namítnete, nebylo by lepší přečíst ji najednou a mít ji z krku? Asi bylo, ale zkuste ji otevřít. Uvidíte sami, že bez slovníku cizích slov si s některými pasážemi člověk neporadí. Nad jinými musí zase chvíli pohloubat – a pořemýšlet nad praktickým využitím. A to občas fakt demotivuje.

A několik (naprosto samozřejmých) doporučení nakonec:

Vytvořte si systém nástrojů

Tak jako automechanik ví, které nástroje bude potřebovat pro výměnu kola a které pro opravu elektroinstalace, stejně tak i čtenář by si měl být vědom, jaké různé techniky či pomůcky může pro čtení toho či onoho typu textu použít.

Vytvořte si série symbolů a upozornění. Jeden formát poznámek se prostě vždy nehodí. Stejně se ne vždy se hodí psát do okrajů knihy, jindy se části zatrhovat zvýrazňovačem (nebo zvýrazňovací „pastelkou“ u knih na lacinějších papírech).

U každého textu určete (několik) další(ch) krok(ů) Velkou část textů, který věnuji pozornost, tvoří texty z oblasti osobní produktivity a managementu. Není horšího časožrouta, než jen číst a nic nedělat. Zkuste si po prvních prolistováních určit to, co byste mohli v praxi uplatnit. Nastavte si u dané věci další krok a uvidíte. Pokud nejste schopni tento krok (či jiný „užitek“) pojmenovat ani po přečtení 1/3 knihy, velmi často si uvědomíte, že nemá cenu ve čtení pokračovat. A zkuste podobným přístupem postupovat i u článků na internetu.

Různé texty čtěte „jinak“. Číst výše popsaným způsobem všechny typy textu je úplně zbytečné. U čtení nabídek či návrhů (smlouvy) se mnohdy vyplatí začít u těch nejmenších písmenek – často odhalíte takové podmínky, že nebudete muset ve čtení pokračovat.

Naučte se se s textem polemizovat. Mnohé informace se hodí jen pro specifické podmínky autora. A to, že fungují jemu, neznamená, že budou automaticky fungovat ve vašem případě. Pro podobné případy se hodí použít metodu „podvojného“ deníku, pomocí které učím žáky získat odstup od myšlenek autora a formovat na čtený text názor vlastní.

Podvojný deník spočívá v tom, že přepíšete (nebo zvýrazníte) myšlenku autora a k ní dopíšete vaše stanovisko – buď přeformulovanou, mírně poupravenou autorovu verzi, nebo myšlenku z vašeho stanoviska totálně přepracovanou. Nejenže získáte od autora odstup: velmi pravděpodobně se vám podaří určit (nebo alespoň uvědomit si) kroky, které byste mohli projít, aby byla ona myšlenka uvedena do praxe.  Pro tyto účely se mi hodně osvědčuje používat lepicí lístečky jiné barvy, které se odlišují od žlutých, kam si píši poznámky.

Články z internetu si vytiskněte/stáhněte pro „offline“ čtení. Tento krok jsem již několikrát doporučoval. Opírám se o radu Davida Allena, který radí tyto materiály schraňovat ve složce k přečtení, a než se třeba odeberete na poradu, vytáhněte z hromady jeden dva texty pro případ, že porada začne později. Spousta lidí používá chytré telefony – proč si tedy tyto materiály nenahrát do nich?

Tipů jak se vypořádat s obrovským množstvím textů (nejen na internetu) je jistě hodně. Za sebe musím říct, že jsem se konečně pustil do Gruberovy knihy Rychločtení. Ač jsem teprve na nějaké sté stránce, svůj účel kniha splnila a já ji jen doporučuji. Jaké triky používáte vy? Jakou „knihu“ byste mohli ostatním čtenářům z této oblasti doporučit?

A na úplný závěr dovolte výběr z nezpochybnitelných práv čtenáře, které ve své knize Jako román formuloval  Daniel Pennac. Víceméně shrnují předchozí tipy: škoda jen, že se nad tím nezamýšleli i moji učitelé. Mohli mi ušetřit mnoho zbytečně strávených minut … nad jejich učebnicemi.

1)  Právo nečíst.
2)  Právo přeskakovat stránky.
3)  Právo knihu nedočíst.
4)  Právo číst tutéž knihu znovu.
7)  Právo číst kdekoliv.
8)  Právo jen tak listovat.
10) Právo mlčet
.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Luis napsal:

    Zdravím, chci se zeptat co je to vlastně ta metoda Insert a kde bych se o ní mohl něco dozvědět?

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru