Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

TAKE A BREAK! Z noční můry k „hluboké“ introspekci

By on 22. 4. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 6

Život online dokáže měnit návyky rychleji, než by člověk vůbec byl chtěl. Nedávno (po nějakém tom měsíci, respektive roku) jsem si v práci umožnil připojení vlastního notebooku na pracovním místě.

Znáte ten prvotní příval nadšení: Hohá, jsem téměř 100 % online. Za své vzal dlouho vytvářený návyk otvírat e-mail dvakrát či třikrát denně. Stihnu toho víc. Napíšu toho víc. Domluvím toho víc. Prohlížeč mi stejně pořád běží, tak proč by v jedné záložce nemohl být také inbox, ne? Hurá. A že bych začal řešit maily, jakmile sednu k počítači? To se mi přece nemůže stát.

Pokud máte podobnou zkušenost, netvrďte mi, že jste na tom byli jinak. To bych asi fakt dostal depresi. Troufám si totiž tvrdit, že obdobnou fází nadšení prochází víceméně každý, komu se něco podobného naskytne.

Počáteční nadšení ovšem pomalu vychladlo. No, spíš než pomalu vychladlo rychle. Nejenže jsem začal koutkem oka – téměř podvědomě – neustále kontrolovat stav e-schránky, nejenže jsem začal reagovat na příchozí poštu v době, kdy jsem se chtěl věnovat jiné práci, dokonce jsem se začal věnovat i jiným nešvarům jako pročítání RSS, abych se nemusel věnovat jiným věcem (a všichni víte, jak se tomuhle zvyku říká).

Naštěstí se člověk učí rychle. A nejlépe mu jdou snadno proveditelné, avšak radikální řezy. Všiml jsem si, že v GoogleLabs přibyla nová funkce: E-MAIL ADDICT. „To bude něco pro mě,“ zařičel Workaholic radostí. „Konečně mě to do mailu nepustí.“ Zpřístupnil jsem funkci – a slavnostně spustil první pauzu. „Tak, patnáct minut můžu spokojeně pracovat. Ještě jsem pro jistotu přeletěl očima zšedlou obrazovku.

Ding! Zničehonic se objevil e-mail od jednoho z rodičů delší dobu nemocné žákyně. A vzápětí další, tentokrát od organizátorky školení, které mám připravovat. Ehm, že by Take a Break! nebyl až tak dobrý nápad?

Utěšoval jsem se tisíckrát otřepaným úslovím: Žádný mail není tak důležitý, aby nemohl počkat 15 minut. Žádný! Ale sami víte, jak to je. Hlavou mi šrotovalo, co všechno může ona matka chtít, kde se co se školením zase změnilo … Kdyby někdo skrytou kamerou natáčel všechno, co se mi honilo hlavou, nasbíral by materiál na jeden, možná i dva celovečerní horory. Už jen deset minut. Vydržím? Nevydržím?

Nevydržel jsem. Potupně jsem záložku zavřel, znovu otevřel a těšil se na to, až si maily s  přečtu. Rozjásání nad otevírajícími se možnostmi, které jsem z mailu podvědomě očekával, se ovšem nekonalo. Dítě stále nemocné, rodič chce jen poslat učivo na další týden. A školení se odkládá. Na někdy. Ehm, to mi fakt stálo za to.

Co říci závěrem?

Snad jen to, že opravdu není e-mail, který by nemohl počkat nějakých 15 minut, nebo hodinu. Či dvě. Že člověk nemusí schránku pořád kontrolovat. Že se člověk nemá zbytečně stresovat, když ví, že mu záležitost neuteče: sebral ji přece na místo, kde na ni určitě nezapomene a kde se k ní – až se mu to bude hodit – stoprocentně vrátí.

A snad stojí za to zmínit i to, že Gmail zveřejnil víceméně nefunkční funkci. Proč pomáhat feťákům tím, že je zamknu do vypolstrované místnosti a z kapes jim vyberu všechny ukryté dávky, když jim ve stejném okamžiku jednu injekci pěkně natáhnu a položím na dosah ruky, respektive na dvě kliknutí? To přece nemá logiku.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru