Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Nečtěte tento článek, jděte raději něco dělat

By on 10. 4. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 1

V uplynulém týdnu jsem dokončoval jeden dlouhodobý projekt. Když dlouhodobý, tak tím myslím na moje poměry nezvykle dlouhý – jeho zpracování trvalo více než půl roku. Samozřejmě, že období, kdy jsem na úkolu dělal, se střídala s okamžiky, kdy jsem nedělal. Teda přesněji, okamžiky, kdy jsem na něm dělal, střídala období, kdy jsem se věnoval (či musel věnovat) něčemu jinému.

Dost často se mi do práce vůbec nechtělo. Pořád jsem se ujišťoval, kolik že mám ještě času, jak mám na práci důležitější věci. Znáte to, prostě jsem jen práci někdy oddaloval. A často ze všech sil.

S genem „odkládání práce“ se člověk naštěstí nerodí. Je to chování naučené – a jako takové se dá odnaučit. Hm, když si teď čtu tu předcházející větu, napadá mě podobně jednoduše formulované řešení jiného projektu – „Chceš létat? OK. Tak zamávej rukama a vzneseš se.“

Raději ani nebudu zjišťovat, co všechno jsem v „mezidobích“ dělal a jaké jiné záležitosti dotáhl do konce, Spíš se zaměřím na to, co jsem dělal v uplynulém týdnu, který jsem určil jako ten, kdy projekt dokončím.

  • Vyšel téměř každý den na procházku s dětmi, což v týdnu nebývá zvykem, neb to často nestíhám. Ale když ono bylo tak krásně.
  • Opravil nějakých 8 sad různých testů. (Pro ty co nemají děti ve škole: tento týden jsou velikonoční prázdniny a děti chodily do školy jen první tři dny. Tj. díky plánované „práci“ na projektu psali moji žáci test víceméně každý den – a někteří i v každé hodině. Sorry.)
  • Každý den poctivě vyprázdnil všechny schránky – a tedy i čtečku RSS, což mi každý den odhadem zabírá nějaké ty dvě hodinky.
  • Napsal 5 článků pro různé účely. (Na každém článku člověk taky stráví nějakou tu chvíli.)
  • Absolvoval dvě „pracovní“ setkání a dvě rodinné návštěvy. A zase pár hodin z koláče fuč.
  • Začal jsem pracovat na zpravodaji pro rodiče. A to jsem si slíbil, že se mu budu věnovat nejdříve až v sobotu.
  • A samozřejmě jsem si zahrál i pár okamžiků, ehm, hodin, jednu on-linovku.

Podivné. Když připočítám čas strávený ve výuce, skoro to vypadá, že mi na projekt čas vůbec nezbýval. A přitom ho mám dokončený.Vskutku nezvyklé.

Nikdy dřív by mě nenapadlo, kolik člověk dokáže stihnout, když se bude po nějakou dopředu stanovenou dobu na práci maximálně soustředit. Takže to vypadá, že mi zase „timeboxing“ zachránil krk.

Vážně asi stačí nastavit si 15 minut a „jet“ nadoraz. Pokud vás začne práce bavit (jako se dělo v mém případě), ani se vám nebude chtít přestat. A kdyby náhodou ne – co víc vás čeká než jen dalších 15 minut soustředěné práce?

Ano, samozřejmě, člověk by si měl nejdříve sednout, zamyslet se nad tím, co vlastně chce dělat, promyslet jednotlivé součásti, vytvořit si – stačí jednoduchý – plán a nastavit několik termínů-milníků.

Možná u dlouhodobějších záležitostí postupujete jinak, takže neváhejte a napište do komentářů jak. Vaše řešení bude určitě zajímat nejen mne.

Aha, máte pravdu, ten titulek. Moc se k tématu nevztahuje, že? Vždyť já úplně zapomněl, že někdo může používat článek jako formu odměny za kus udělané práce na – často nezáživném – projektu. Takže se omlouvám. A slibuji, že ten titulek hned předělám. Co třeba:

Nečtěte tento článek, dokud jste aspoň 15 minut nepracovali na nějakém důležitém projektu.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru