Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Když emoce ničí nápady aneb Co si nasadit jiný klobouk?

By on 26. 4. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 3

První projektová porada. Základní kámen úspěšného průběhu položen: sešli jste se všichni. Atmosféra přátelská, přestože jste z různých oddělení. Dáte kávu, vyřešíte poslední novinky. Každý máte svůj balík zkušeností, každý svůj balík nápadů, každý svůj balík názorů. Nic nenaznačuje, že by sezení nemělo za hodinu skončit absolutní shodou. A prásk.

Jakmile začne brainstorming, nálada v místnosti se okamžitě promění. Zazní první či druhý nápad a …. „Tohle nikdy nemůže vyjít,“ prohlásí zničehonic člověk, který před chvíli tvrdil, že byste měli jako firma vyrazit někam do hor, třeba na Matterhorn. A dokonce se přitom snažil i vysvětlit, proč je to dobrý nápad. „To sfoukneme hravě,“ zazní z úst člověka, který se bál i toho, že špatně stříhá trávník. Ještě jste nezačali nápady ani vymýšlet, a už se začínají hodnotit? bleskne vám hlavou. „Tohle už jsme jednou zkoušeli,“ pronese do nastalého ticha jeden z obchodníků, „a pěkně nám to omlátili o hlavu.“ Tečku tomu nasadí zástupce z finančního. „Takhle stupidní nápad jsem už dlouho neslyšel. Do podobné kraviny peníze dávat nebudeme.“

Jistě, všechno jsou to legitimní názory. Všechny by měly na poradě zaznít, měly by se prodiskutovat, zvážit a především zjistit, co k nim jejich původce vede.

Jestli jste na žádné poradě nezažili podobnou situaci, gratuluji vám. Ono se ani nemusí jednat o přebudování firmy, stačí úplně drobná změna. Dokonce se té porady ani nemusí účastnit lidé z různých částí firmy. Mnohdy úplně stačí, když svým nápadem „narušíte kruhy“, byť i jen plánovaný program, někoho jiného.

Co chybí, je most mezi zábleskem a řešením

Emoce dovedou být pěkný prevít. Zazní nějaký nápad a okamžitě se k němu zaujímá stanovisko. Dejme tomu, že se jedná o nápad životaschopný. V okamžiku, kdy jej někdo pronáší, vidí jeho autor nápad zrealizovaný. Do „promýšlení“ se promluvily jeho zkušenosti z podobných situací, promítly se do něj dojmy, informace, které má k dispozici, prostě detaily, které nikdo jiný nevidí. Prošel si celou cestu od záblesku nalezení nápadu přes hledání různých podob a postupů až k výsledku. Tato cesta ovšem ostatním chybí. (Přestože to není jediný možný důvod, proč lidé nápad odmítnou, pojďme na chvíli předstírat, že tomu tak je.)

Jak zabránit projevům emocí?

Nijak. Emocím nezabráníte. Čemu ale můžete zabránit, je to, aby se emoce a dojmy staly jediným argumentem, který nápad potopí. Cestu mezi zábleskem a konečným řešením musí projít všichni společně. Všichni by se s ním měli ztotožnit, jinak bude závěrečné odhlasování pouze formální – a nevyslovené ať pozitivní, nebo negativní emoce, budou týmovou spolupráci nahlodávat dál.

Existuje spousta různých metod a přístupů, jak omezit dobu, kdy vládnou emoce. Mezi nimi se mi nejvíce osvědčila metoda šesti myslitelských klobouků, kterou používám víceméně pořád. Každé byť jen individuální promýšlení nového projektu je vlastně poradou se sebou samým. (Došel jsem dokonce tak daleko, že jsem si dokonce vytvořil šablonu myšlenkové mapy.)

Pokud metodu znáte, dál již číst nemusíte a přeskočte až k nadpisu Jak na klobouky v praxi. Jestliže jste se s metodou nesetkali, stručné shrnutí je na místě.

Autorem metody je americký psycholog a konzultant Edvard de Bono, který bývá považován za jednu z nejvýznamnějších postav v oblasti zkoumání a rozvíjení lidského myšlení. Použitím klobouků se člověk snaží odpoutat se od svých běžných postupů myšlení. Pamatujte, na škodu není jen to, že všechno vidíte černě. Projektu může být stejně nebezpečné i „nekontrolované“ nadchnutí se pro věc.

Postup je jednoduchý: myslitel si na hlavu nasazuje (ať již skutečné, nebo pomyslné) klobouky různé barvy. Jakmile si klobouk nasadí, musí se snažit myslet JEN v prostoru a takovým způsobem, který barva nasazeného klobouk vymezuje. (Pro zjednodušení jsem pro potřeby žáků nositele klobouků pojmenoval, autor metody Edvard de Bono, který bývá považován za jednu z nejvýznamnějších postav v oblasti zkoumání a rozvíjení lidského přemýšlení, používá formulaci „S … kloboukem“)

Šest myslitelských klobouků

Analytik si nasazuje bílý klobouk („čistý list“) a soustředí se pouze na čistá, nehodnocená fakta a informace. Nezkreslené a nehodnocené údaje, to jsou čísla, definice, fakta, a proto se analytik musí zdržet jakékoliv interpretace. Jinými slovy, analytik musí být absolutně objektivní.

Klobouk barvy ohně nosí „srdcař„. Jak už barva i označení napovídají, srdcařovo myšlení definují emoce, dojmy, názory a intuice. Není potřeba uvádět důvody, prostě vysloví, co při nápadu cítí.

Černá je barva škarohlídů a „kritiků“ a směřuje k opatrnosti. Černý klobouk si nasazuji proto, abych nápad odsuzoval, kritizoval jej a pochyboval o něm. Jinými slovy, škarohlíd se snaží o maximální pesimismus.

Žlutý klobouk vidí svět prozářený slunečním svitem. „Nadšenec“ je proto plný optimismu a naděje. Soustředí se jen na výhody celého projektu, hledá možnosti, jak jej zlepšit. Pozor ovšem, do nadšencova přístupu nepatří emoce – jen racionální přístup, který mluví o tom, „jak to vyjde“.

Kreativec, stejně jako jarní rostliny, srší energií. Se zeleným kloboukem se snaží dívat se na problém z nových pohledů, hledá nové podněty. Řídí se základním heslem: Nic není nemožné.

Poslední, modrý klobouk, si nasazuje organizátor. Ten se na problém dívá z ptačí perspektivy. Zjišťuje, jak problém zapadá do kontextu ostatních činností, stanovuje priority, kontroluje metody a postupy.

Pokud vám toto stručné shrnutí nestačí, podívejte se do myšlenkové mapy, která nabízí o něco podrobnější přehled a otázky, které by si měli klást jednotlivé „klobouky“.

Jak na klobouky v praxi

Za příliš avantgardní považuji nápad autora metody, který radí pořídit si sadu barevných klobouků (nebo papírových čepic či kšiltovek), a tím demonstrovat svůj postoj. Ač člověk jinak hravý, musím přiznat, že si neumím podobné sezení představit.

Spíš než čepicovou show si ale dovedu snadno představit dvě víceméně podobné situace.

Jako organizátor prohlašuji…

První z nich naznačuje ve své knize Edvard deBono – když nemám fyzicky klobouk na hlavě, než se pustím do vysvětlování, oznámím svůj postoj. S modrým kloboukem na hlavě… Z tohoto pohledu se mi osvědčují v praxi „pojmenování“ ne klobouků, ale postav: Jako organizátor to vidím … Jsem kreativec a… Kritik ve mně prohlašuje…

Teď se na to podívejme jako nadšenci…

Druhý přístup je velmi podobný: co místo střídání různých klobouků rozdělit čas setkání do bloků, v nichž bude převládat jeden klobouk? Pro podobné účely jsem vytvořil powerpointový snímek, který se promítá na bílou tabuli a tištěnou šablonu, do které si každý může zapisovat své poznámky.

Vzhledem k tomu, že patřím k velkým vyznavačům brainwritingu jako nástroje, který omezuje ostych účastníků, myslím, že než přeplouvat z jedné „nálady“ do druhé, raději doporučuji si novou myšlenku poznamenat a nerušit probíhající fázi.

Investovaný čas se rozhodně vyplatí

Samozřejmě, že se tímto způsobem sezení protáhne, protože musí zákonitě přijít „doplňovací“ fáze, kdy se skupina postupně vrací k jednotlivým kloboukům a nápady doplňuje. U větších sezení by se proto mohly místo poznámek na papír hodit lepicí lístečky, které by se v určitých okamžicích sezení přilepily k patřičné oblasti – a nad nimi se potom diskutovalo.

Ač se tím porada protáhne, na rozdíl od klasických do nikam vedoucích porad, se na podobně vedeném sezení diskutuje nad konkrétními záležitostmi. Každý má právo během sezení projevit své názory. A stejně tak mám každý právo, aby se na jeho návrh ostatní dívali nikoliv jen prizmatem své okamžité nálady nebo dojmu.

Konečně, to že se budují mosty mezi náhlým zablesknutím a výsledným postupem společně zajišťuje, že nikoho z procesu vědomě či nevědomě nevynecháte – jako tomu je v okamžiku, kdy se snažíte prosadit svůj promyšlený či nepromyšlený nápad.

Do hlavy vám totiž nikdo nevidí, nezná všechny okolnosti, nevyzná se ve vašich zkušenostech a neví, jaké další informace máte k dispozici. Pokud se ale rozhodnete použít třeba metodu šesti klobouků, zajistíte, že se na všechny fáze formování nápadu dostane. A co víc, pozvete k jejich spoluutváření i ostatní – a tím si zajistíte jejich nejen fyzickou, ale především duševní spoluúčast.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 3

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Daniel Gamrot Daniel Gamrot napsal:

    Knihu jsem konecne po dlouhe praci sehnal a tesim se na ni:)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru