Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak vznikl tento článek?

By on 9. 4. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 1

Kolikrát se vám stalo, že jste z kanceláře šéfa odcházeli s totálně rozporuplným pocitem? Dostali jste od něj zadání nového úkolu, perfektně vám vysvětlil, co vlastně od vás očekává a dokdy – dokonce rozumíte i důvodům, proč si vybral právě vás. Sednete k počítači, ale ať se snažíte, jak se snažíte, nejste s to najít ten jeden jediný úhel pohledu, který by vám pomohl – když už nic tak aspoň nastartovat a – úkol rozlousknout. Sedíte půl hodiny, hodinu, hodinu a půl a místo toho, abyste se soustředili, myšlenky vám zmateně těkají od obrazovky přes věci na stole až k hodinám na stěně. Tohle do zítra prostě nemůžete stihnout!

Přesně tak jsem se cítil já při psaní tohoto článku. S jediným rozdílem – tím šéfikem, který mi zadal úkol, jsem byl já sám. Zadání bylo také jasné – upozornit vás, čtenáře, na novou oblast témat, kterým se na serveru Mít Vše Hotovo chceme začít věnovat. Tou oblastí je tvořivost a možnosti, jak ji rozvíjet a používat při každodenní práci. Ale že nám to téma pěkně začíná – chci psát o tvořivosti a nic mě nenapadá.

Rutina, rutina, rutina

Ještě že mám pro práci s novými nápady zaběhaný postup. Sice jej nejčastěji používám při promýšlení témat a různých projektů do hodin, ale co, třeba to pomůže i tady. Nastavuji si časovač na 15 minut, což je standardní doba, kterou na promýšlení příprav používám, otevřu si novou myšlenkovou mapu – a začnu do ní sypat vše, co mi přijde na mysl.

Na rozdíl od hodin to ale nějak nefungovalo. Vytvořil jsem sice nějakých 30 různých nápadů, jak téma uchopit, ale ani jeden mi nepřišel dost vhodný. Ono to s myšlenkovými mapami není vůbec jednoduché. Každý ví, co to myšlenková mapa je a jak vypadá, dost lidí také ví, jak je tvořit či jak je zdokonalovat – ale nápady vám sama nepřinese.

Mapa sama od sebe nápady nepřinese

U myšlenkových map je totiž absolutně nejdůležitější to, že si vytvoříte vlastní styl. Každý myslíme jinak, a proto by i mapy každého z nás měly tento rozdíl reflektovat.

Fuj, reflektovat. To je ale nehezké slovo. Co třeba odrážet? Nebo vyzařovat? Píšu ve Wordu, tak co na to klávesa Shift + F7? Hm, tohle ne, toto taky – že by teda muselo zůstat to reflektovat? Už to vidím – zrcadlit.

Takže jinak. Každý myslíme jinak, a proto by se i v mapách měly naše myšlenkové postupy odrážet jako v zrcadle – u každého trochu jiným způsobem. Schválně, zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:

•    Vyhovuje vám více počítač či kreslení rukou? Přepíšete pak nakreslenou mapu jako osnovu do nějakého textového editoru? Když na počítači, co potom s mapou uděláte? Exportujete ji a vytisknete?
•    Používáte jen klíčová slova? Celé věty? Obrázky či symboly místo slov? Co kombinace všeho?
•    Používáte různé barvy? Nebo jen jednu, aby vás přehazování tužek nezdržovalo?
•    Využíváte spíše hierarchii neustále rozvíjených podtémat? Nebo sázíte víc na náhodná slova a eventuální záblesky inspirace?
•    Propojujete všechny prvky, které se vám objeví? Nebo necháváte něco viset ve vzduchu? Či všechno rovnou uspořádáte do nové „výsledné“ myšlenkové mapy?

To je jen několik bodů, nad nimiž by se každý, kdo tuto – a vlastně jakoukoliv jinou – techniku používá, měl čas od času zastavit. Aby člověk maximálně využil tvůrčího nadšení či záchvatu, musí metodu (a nástroje) používat nejen naprosto automaticky, ale především tím nejlepším možným způsobem, který respektuje jeho potřeby a jeho přístup k práci.

Nuž, 30 nápadů, jejich další rozvíjení – ale nějak výrazně mě to neposunulo. Na druhou stranu vím, že tudy to nepůjde. Takže sahám po druhé silné zbrani:

Hledat inspiraci v jiných oblastech

Copak se divíte? Netvrďte mi, že tento postup nepoužíváte. Vždyť spousta dechberoucích vynálezů a věcí vznikla právě tak. O všeobecně známém případu se suchým zipem coby „kudlibabkou“ z umělé hmoty slyšel snad už každý.

Méně známé jsou však třeba úspěchy firmy Nexia, která vymyslela způsob, jak modifikovat pavučinu do super-pevného vlákna. A co třeba Pearcovo Eastgate Centre, budova obchodního centra v Harare (Zimbabwe), jejíž klimatizace funguje stejně jako „klimatizace“ termitiště? A to rozhodně není všechno.

Co třeba zpěvačka Shakira, která odvážně zkombinovala pop a rock různých stylů s „alternativní“ hudbou a dostala se jako jediná Kolumbijka na hollywoodsky chodník slávy? Co Richard Dawkins a jeho kombinace genetiky a kulturní teorie v publikaci Sobecký gen, která posunula naše chápání Darwinovy evoluční teorie?

A nemusím vlastně chodit ani tak daleko. Stačí se podívat na oblíbené filmy mých dětí. Co taková postavička Shreka, která dokonalou animací mimiky předává nejjemnější emoční sdělení – a oslovuje jak děti, tak dospělé? Co Sully z Příšerek, s.r.o.?, Oba do jisté míry přetvořily vytváření 3D animovaných filmů. Jak vlastně? Třeba Steve Jobs v roce 1996 odhalil, že animátoři v Pixaru nemusí být jen výborní animátoři – ale že navštěvují také kurzy herectví, aby pochopili své postavy a mohli jim dát ten správný náboj. A pokud znáte některých z těchto filmů, určitě přístupu Pixaru zatleskáte. (Příklady viz Medicci Effect)

Slova jako „tvůrčí“ či „kreativní“ dnes už zcela rozhodně nepatří jen do umělecké oblasti, jak snad dostatečně ukázal předcházející výčet. Kombinace poznatků z různých oborů se dnes považují za naprostou samozřejmost.  Stejně tak je jasné, že kreativní potenciál – jako i IQ – každého člověka je možné pomocí různých technik rozvíjet.

Jestliže GTD naučí člověka oddělit dobu, kdy se věnujete promýšlení projektu a kdy obyčejnému realizování jednotlivých kroků, potom snad nebude k zahození ukazovat nejen to, jak tyto kroky hlídat a dělat (což bylo dosud do velké míry náplní mnoha článků na serveru). Nemůžeme mít vše hotovo, aniž bychom při tom nevyřešili byť jen jeden jediný problém. A jsem přesvědčen, že by i stálo za to vidět a zjistit, jak si při promýšlení pomáháme a jaké postupy používáme.

Tak, článek je na světě. A jak se tak na něj koukám, skoro mi přijde, že se mi asi podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou. Na začátku jsem chtěl jen vysvětlit, proč že to přicházíme s novou rubrikou.

Ale tak nějak mi přijde, že se do tohoto článku nakonec vešlo víc. Přesně tak funguje základní myšlenka, kterou se snažím učit své žáky: vytvořte si rutinu, ovládněte dokonale nástroje, s kterými pracujete, dostaňte se do tvůrčí nálady a nechejte se překvapit, kam vás vaše kreativní nadšení dokáže zanést.

Zkuste použít tento přístup k řešení problémů a uvidíte, kam až se vám podaří zajít. Jen se nesmíte nechat odradit počátečním neúspěchem. Co na tom, že den a půl v hlavě přežvykujete téma a hledáte různá řešení a nakonec druhý den nepoužijete ani jeden nápad? Nevěříte? Přesně tak dlouho mi totiž trvalo vytváření tohoto článku. Třeba takový nadpis jsem si zformuloval 11 různými způsoby. A nakonec jsem použil dvanáctý.

Ale moment, co na toto nové téma říkáte vy? Jaké očekávání ve vás vzbudilo? Co by vás zajímalo? O čem byste mohli mluvit vy? Najdete-li si chvilku času a ozvete se s odpověďmi mi na adresu lukas.bajer(zavinac)melvil.cz, budu vám hodně vděčný.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru