Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Tři přístupy k uspořádání plochy – a každý má své kouzlo

By on 5. 3. 2009 in Nástroje with Počet komentářů: 3

Pracovní plochu člověk uvidí po spuštění počítače jako první věc – a snad se nikdo nebude neurazí, když prohlásím naprosto jasno věc: to, co člověk uvidí, chtě nechtě ovlivní jeho přístup k další práci.

Jak může mít taky člověk jasno, co má dělat, když se jen horko těžko vyzná v tom, kde co najde? Není nic horšího, než pln odhodlaní zasednout k počítači … a nechat vše vypařit ve zmatku z nabídky desítek jiných úkolů či kratochvílí, které odlákají vaši pozornost. A netvrďte mi, že se při pohledu na změť rozpracovaných souborů/odkazů na ploše ani nad jedním z nich nezastavíte a chvíli se nad ním nezamyslíte.

Mluvím z vlastní zkušenosti. Kdyby někdo srovnal pracovní plochu na mém počítači před pár lety a dnes, asi by neuvěřil, že na počítači pracuje ten samý člověk, ehm, teda ti stejní lidé.

Není to tak dlouho, kdy se na mě z plochy šklebily snad všechny soubory, které jsme s manželkou v počítači měli. Anebo ty, s nimiž jsme v poslední době něco dělali. Z chaosu sem tam probleskla ikona některé aplikace. Jak tohle působilo na mozek, to si dovedete představit sami. Pecka mezi oči – a do práce se ani jednomu z nás asi moc nechtělo. (Konečně, diplomku jsem odevzdával nějaký ten měsíc po termínu…) A úplně prázdnou pracovní plochu jsme měli jen jednou, to když se nám (asi samy od sebe, či co) zformátovaly staré dobré ‘98.

Člověk by řekl, že u podobných věcí platí přímá úměrnost – čím větší plocha, tím více „krámů“ se na ni vejde. A čím je člověk starší tím víc svůj zvyk obrušuje a zdokonaluje. U běžných papírů to na mě platí – jen se zeptejte mé manželky nebo kolegů). Pro počítač ovšem ne. GTD se mi tu nejvíc zarylo pod kůži a svým jedinečným způsobem ovlivnilo místo, kde trávím nejvíce času.

Jak si uspořáda(ává)t(e) pracovní plochu na počítači (vy)?

V posledních pár letech jsem zkoušel různé způsoby, jak se s ikonami na ploše vypořádat. Ze všech variant mi ve výsledku vyšly tři různé způsoby:

Rozmístění ikon

Nejdříve to byly soubory (nebo odkazy na ně) tematicky rozmístěné do různých částí plochy. A tak se v jednom koutě různých obrázků shlukovaly rozpracované záležitosti do školy, překlady v druhém a někde v dolní části obrazovky se krčily zástupci jednotlivých aplikací. Jednu dobu mi extrémním způsobem pomáhalo až nepředstavitelně šikovné a mě-motivující pozadí.


Gabriel Radic, Flickr.

Ale běda, běda když jsem si pokusil vytvořit podobné roztřídění i na laptopu.

Stačilo, abych z něj jednou promítal přes dataprojektor a pracně naskládané ikony se při změněném rozlišení sesypaly jako čajové lístky v hrníčku. A pak se v tom mohl vyznat maximálně tak extrašikovný tasseomant.

Ano, máte pravdu, existují způsoby, které vám pomohou uložit rozložení ikon na pracovní ploše, ale kdo si má pamatovat je denně používat, že…

„Dokovací“ programy

Jiný způsob, který jsem nezkoušel, je využít „shlukovacích“ nebo „dokových“ programů. V poslední době jsem narazil na několik stránkách na novou aplikaci (zatím v betaverzi) Fences firmy Stardock (pozor, běží na .NET 2.0).

Převzato z Stardock’s Fences.

Dokážu si představit, že bych se s ní žil. V současné době totiž začínám čím dál více používat aplikaci OneNote, kde si člověk může do jednoho poznámkového bloku třeba naskládat všechny soubory, které se projektu týkají – a má tak všechno na jednom místě a může vše spouštět přímo z OneNotu.

Ale zpět do historie …

RocketDock a Launchy

Po několika měsících zoufalého přeskládávání ikonek jsem nastartoval „nový“ přístup, který používám dodnes (nějaké ty 4 měsíce) – a asi jej už neopustím. Při spuštění počítače se kochám dvěma aplikacemi – RocketDock a Launchy, které (údajně) na Windowsech suplují macovský dojem. Ať suplují, nebo nesuplují, prostě se mi líbí – i když RocketDock díky Launchy už vlastně vůbec nepoužívám. Ten vlnový efekt je ale fakt móóóc hezký.

Na téma Launchy: přestože pracuji na Vistách, Launchy bych za „rychlé spuštění“ (pod klávesou WIN) nevyměnil ani za nic. Launchy se mi zdá jako velmi „chytrá“ aplikace, které vyžaduje minimální údržbu a po velmi snadném nastavení indexuje (a tedy si i pamatuje a dovede spustit) soubory a aplikace na externích zařízeních. Krátce řečeno, snadno se učí.

A jak to vypadá s mou plochou v dnešní době?

Kdyby nebylo manželky, která vyžaduje ikonu Firefoxu a připojení na ploše, měl bych plochu úplně čistou. Když se pouštím do práce, můžu okamžitě a bez vyrušení pracovat podle svého seznamu dalších kroků, aniž bych se musel obávat, že mi zas něco začne podrýpávat prvotní chuť do práce – kterou v poslední době, proložené neustálým razítkováním, kontrolováním a potvrzováním přihlášek a jakýsi zápisových lístků na střední školy deváťáků, nějak těžko nacházím.

A jak to vypadá s ikonami na ploše u vás? Máte pocit, že by vás zaneřáděná plocha mohla nějak ovlivnit?

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru