Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Deník – mocný nástroj řešení problémů

By on 24. 3. 2009 in Rozvoj with Počet komentářů: 1

Když se začne mluvit o psaní si deníku, většina lidí si vzpomene na podobný zážitek ze skautu (ti starší a vlastně i já jsme tomu tehdy říkali jinak): každý druhý nebo třetí den musel člověk vedoucímu ukázat, jak si vede deník. Možná patřím k těm natvrdlejším, ale psaní deníku podobným způsobem mě nikdy moc nebralo.

Uvědomoval jsem si, že si možná jednou tím notesem prolistuji a podívám se, kde všude jsem byl a co jsem dělal. Ale co budu mít z toho, že si do nějakého sešitku napíšu, kdy jsme vstávali, kdo koho hodil do vody a co bylo k snídani? Některé zážitky možná otevřou cestu jiným, ale pro běžný život mi stále něco chybělo.

Klasicky vedený deník, tedy ten, v němž si člověk zaznamenává, co-kdy-kde-dělal-a-s-kým, to je jen jeden způsob vedení deníku. Jistě, podobné výkazy práce by se mohly někdy hodit. Ale to není všechno. Tenhle způsob záznamů víceméně ignoruje skutečnou hodnotu skrytou ve vedení si deníku jako nástroje, který pomáhá řešit – chce se mi napsat „neřešitelné“ – problémy.

O použití „deníku“ jako nástroje pro řešení problémů jsem se dočetl na stránkách Steva Pavliny někdy v roce 2005. Od té doby jsem popsal nejednu stránku, nejedenkrát deník odložil, jen abych se k němu zase vrátil. V posledním roce (a nikoli tom mladém, současném) jsem se však k svému „deníku“ vracel čím dál častěji. Skoro bych řekl, že jsem znovu objevoval kouzlo ticha.

Nemám teď na mysli to klasické, školské „ticho“, kdy jediné, co se ozývá je škrábání tužek o papír. Mám na mysli stav, kdy mozek přestane člověka bombardovat tisíci myšlenkami, okamžik, kdy jedna myšlenka přestane předbíhat druhou, kdy se přestanou překřikovat navzájem či se rovnou zadupávat do země. Stav, kdy se chaosu zvuků, nápadů a úkolů promění nesoustředění v „kreativní“ ticho.

Psaní donutí soustředit se

Psaní pomáhá člověku zklidnit mozek, o tom asi nebudeme diskutovat. Tužka v ruce či prsty na klávesnici nemohou zachytit všechno najednou. Mají-li uspět, musí se změť nápadů doslova postavit do fronty – a přesně stejný stav člověk potřebuje, aby se soustředil na řešení problémů. I když se jedná o naprosto jasnou věc, obávám se, že těchto závěrů nikdo příliš často nevyužívá.

Už jen okamžik, kdy člověk myšlenku zaznamenává, v sobě nese přidanou hodnotu. Nejenže si ji uchová na později, vždyť krátkodobá paměť v sobě udrží 5 – 9 záležitostí najednou – a to na složitější problémy rozhodně nestačí. To, že se člověk nutí myšlenku přesně zformulovat, jej vede k promýšlení okolností, alternativ a jejích součástí – a začne ji již během zapisování podvědomě rozvíjet.

Vedení si podobného deníku není nic složitého. Úplně stačí co nejrychleji sepsat hlavní body do odrážek a potom se jim postupně věnovat. Krátkodobá paměť se uvolní a člověk se může naplno věnovat „obsahu“ jednotlivých myšlenek. Zkoušel jsem různé nástroje, od Wordu přes PowerPoint až po programy na myšlenkové mapy, ale většinou jsem se vždycky vrátil k sešitku. Člověk totiž nemusí jen psát, když jen trochu inklinuje k vizuální inteligenci, dost často si pomáhá jednoduchými skicami nebo načrtnutými diagramy, které střídají klasický text. Svou zkušenost považuji za živý důkaz tvrzení, že

Co člověk či moment, to jiná technika

Pomocí deníku můžete promýšlet absolutně cokoliv – od velkých životních otázek přes ty menší, každodenní až po ty drobounké, které nejsou ani myšlenkami jako spíš drobným procvičením tvořivosti. Proto není divu, že si každý člověk musí najít ten svůj způsob, kterým bude pracovat. Abyste měli z čeho vybírat nebo (v případě, že podobný nástroj používáte) abyste zkusili vyjet z vyježděných kolejí.

Pokud s deníkem začínáte, asi začnete podobným způsobem. Budete koukat na prázdný papír a hlavou se vám budou honit tisíce myšlenek o tom, co se s vámi celý den dělo. V podobném zmatku se závěry loví velmi těžko a najít v něm řešení, to jej jak potkat policistu ve chvíli, kdy ho opravdu potřebujete. Snažte se proto za každou cenu dostat všechno z hlavy na papír. Absolutně a bez výjimky. Nějakou dobu vám bude trvat, než si zvyknete myšlenky zapisovat a ne se je snažit promýšlet v hlavě.

Volné psaní

Nejjednodušší technikou, od níž se můžete v počátcích odrazit, je volné psaní“. Techniku údajně používal Leonardo DaVinci ve chvílích, kdy se domníval, že praktické zkušenosti omezí jeho tvůrčí možnosti. V podstatě nejde o nic jiného než o nonstop zapisování absolutně všech myšlenek s jedinou zásadou – tužka nesmí opustit papír (a tedy prsty klávesnici a kurzor se nesmí zastavit). Nehleďte na pravopis, nehleďte na zmatenou změť slov. Uvidíte sami, jak se po několika větách začíná v textu objevovat souvislá nitka, a než se člověk naděje, naplno se snaží promýšlet jeden jediný problém.

Rozložte problém na prvočinitele

Jakmile se člověk naučí zapisovat skutečně všechno, dostaví se jistý blok – jako by se neustále točil na pořád stejném kolotoči a nemohl z něj vystoupit. Zkuste začít promýšlet to, z čeho se problém skládá. Když se snažíte řešit třeba to, jakým způsobem utrácíte finance, rozepište úplně vše, co se svými penězi děláte. Nezapomeňte se také vydat na druhý břeh řeky a zamyslet se nad tím, co byste s nimi mohli podniknout, kdyby…

Vytvořte výčet a dál jej rozvíjejte

Začněte jednoduchým seznamem několika bodů a potom každý z těchto bodů rozvíjejte. Ač patřím k maximalistům v používání myšlenkových map, v této technice mi absolutně vyhovují klasické odrážky. Stačí, když se naučíte vynechat na papíře pod každým prvním impulsem kousek místa na další možnosti a jednotlivé body rozvíjet na prázdnou pravou stranu papíru.

Nejdřív zapsat, potom třídit

V okamžiku, kdy není vidět ani náznak struktury, není nic jednoduššího než všechny nápady nejdřív jakkoli zapsat, abyste o ně nepřišli. Neřešte, že nepíšete v celých větách nebo že zaznamenáváte do jisté míry zmatené formulace Třídit, rozvíjet nebo přímo stylisticky uhlazovat uspořádávat můžete kdykoliv později. Tento způsob pomáhá, když se snažíte řešit rozsáhlé, téměř neuchopitelné problémy.

Pro začátek stačí, v některém z dalších příspěvků přidám jiné vyzkoušené postupy. Budete-li mít zájem, můžeme se podívat i na nástroje (jak papírové, tak softwarové), které byste mohli použít. Pokud ale používáte něco, bez čeho se nemůžete obejít, neváhejte a napište jej do komentářů hned. Proč ostatním upírat možnost také používat ten jedinečný nástroj!

Pokud deníkovou metodu pro řešení problémů nepoužíváte, začněte dnes. Anebo rovnou hned teď.

  1. Vezměte kus papíru, blok nebo otevřete textový dokument.
  2. Odpojte internet (nebo zavřete e-mail, Skype, ICQ a prohlížeč a další prácerušiče), ztište si zvonění na telefonu a vypněte hudbu.
  3. Nastavte si časovač (na mobilu, hodinkách, v počítači) na 15 minut.
  4. Zavřete oči (nebo se zadívejte na jedno místo) a počkejte, co se vám objeví v hlavě.
  5. Jakmile se téma objeví, okamžitě si jej zapište a ze všech sil se snažte na něj nemyslet. Už jej máte zapsané, takže jej nezapomenete.
  6. Zapisujte další a další témata a nápady. Po chvíli – někdy minuta, jindy tři – se vám mozek zklidní a vy se budete moci soustředit na jejich další rozpracování.
  7. Jakmile se začnete soustředit na jednu věc, která vám leží v žaludku, rozpracujte ji. Vypište, z čeho se skládá. Pojmenujte, kde, kdy a za jakých se s ní setkáváte nejčastěji. Kreativitě se meze nekladou. Hlavním cílem dát „tvar“ a přesně pojmenovat to, co bylo dosud jen prchavým dojmem či myšlenkou.
  8. Tak, 15 minut uplynulo, časovač zvoní. Můžete se vrátit ke své obvyklé práci.

Jestliže jste zkoušeli tuto techniku poprvé, asi jste se k řešení nedostali. Nevadí. Spíš než úplně prázdná stránka vás asi spíš překvapí, kolik myšlenek se vám v jednu chvíli rojí v hlavě. Určitě mezi nimi najdete něco, co se vám může později hodit. Možná jste pojmenovali něco, co vám již delší dobu leží v žaludku. Možná, že se vám podařilo odhalit nový projekt. Tak si nezapomeňte si papír vzít s sebou domů (nebo dokument uložit), abyste se mu mohli věnovat při třídění a nastavit patřičné další kroky. Cílem aktivity není hned na poprvé rozlousknout problém, který vás už nějaký ten pátek trápí. Cílem je, abyste si uvědomili, že stačí pouhých 15 minut času na to, aby se mozek uvolnil. Cílem rozhodně je, abyste zjistili, jak snadné vedení deníku může být. Cílem je, abyste si uvědomili, že těch 15 minut vždycky nějak najdete. A hlavně mi šlo o to, abyste si uvědomili, že si nemůžete dovolit těch 15 minut denně nenajít.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 1

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. 6 měsíců s osobním deníkem | Mít vše hotovo.cz | 17. 12. 2011

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru