Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Proč se vyhýbáme práci: Co s tím?

Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

K technikám likvidujícím nechuť k práci jsem se vyjadřoval již ve dvou příspěvcích. Následující text využívá tří již několikrát zmíněných postupů a rozšiřuje je o další přístupy, které se snaží ovlivnit vnitřní přístup člověka k práci než „triky“, které najdete v předchozích dvou textech.

 

Nesnažte se rozumně uvažovat

Člověk se velmi často nepustí do práce, protože si začne vysvětlovat důvody „proč něco nedělat“. Mnohdy se tak stává hned na začátku práce, během plánování. Ve výsledku převezmou kontrolu nikoliv vyvážené argumenty, ale – vlivem své přirozené tendence odkládat práci nebo se o ni vůbec nesnažit – nerealizuje člověk nápady díky větám typu:
To není tak důležité…
Budu to vlastně někdy potřebovat?
Na to jsem zrovna teď příliš utahaný…
To je příliš těžké, protože …
Bude to trvat strašně dlouho, protože…
Udělám to až zítra, protože…


Zrušte negativistický, odevzdaný přístup

V předchozím bodu jsem mluvil o tom, že otázka proč se snadno může změnit v nepřítele. Zjistíte, že se vám do úkolu nechce. Získáte dojem, že úkol není aktuální. Namluvíte si, že úkol nezvládnete.
Nabízí se mírné jazykové řešení: Pokuste se nahradit otázku začínající Proč otázkou Jak?
Jak můžu zařídit, aby to fungovalo?
Jak můžu tento úkol splnit co nejrychleji?
Jak můžu výsledků této práce později využít?

Otázka jak vás nasměruje k tomu, abyste hledali řešení. Pomůže vám překonat negativní pocit, který ve vás vyvolal okamžik „šokování úkolem“. Více se dozvíte také v příspěvku JAK pomáhá řešit problém.

Zjistěte, zda máte potřebné nástroje

Jakkoliv to zní formálně, bez nějaké formy plánování se neobejdete. Často totiž něco neděláme jen proto, že nám k tomu něco chybí. Fakt, že nám chybí potřebné nástroje, ale vnímáme spíše podvědomě, aniž bychom se snažili se racionálně zjistit, jaké nástroje budeme potřebovat.Řešení je jednoduché: odhalte chybějící nástroje co nejdříve, pokud možno již během plánování. V tomto mi pomáhá jednoduchá šablona, která mě doslova „za ruku“ provádí plánováním projektů.Pokud ovšem zjistíte, že vám chybí nejen třeba balík post-itek, ale i dovednosti ke splnění úkolu, na nějž jste kývli, vůbec vám nezávidím.


Udělejte nejtěžší úkol jako první

V angličtině existuje krásné rčení: musíte-li sníst dvě ropuchy, nikdy nezačínejte tou menší. A přesně o tom je i práce na úkolech. Proč? Náročná práce – pokud jste si nezvykli plně se soustředit (což je v mnoha případech víceméně nemožné) se vám neustále se vrací, obtěžuje a zaměstnává mozek. Tím odvádějí pozornost od toho, co právě děláte.Zvykněte si místo toho začít tím, co na vás tlačí nejvíc – minimálně tak, že se z problému vypíšete, uděláte 10 minut brainstorming a tím se úkolu na čas zbavíte. Jindy pomůže, když sestavíte plán jednotlivých kroků k vyřešení náročného projektu. Tím se stanou úkoly splnitelnější – a vy se můžete věnovat onomu nejobtížnějšímu úkolu.

Rozdělte úkol na menší části

Důvod, proč se nám při pohledu na úkol svírá žaludek, je jednoduchý: drtí nás představa obrovského množství práce, která nás čeká. A nic nás od práce neodvede víc než představa, že naše dřina nebude mít nikdy konec.
Jednoduché řešení zní: než se začnete topit v depresích, zamyslete se nad úkolem a definujte, jak bude vypadat jeho výsledek. A potom popište cestu, kterou musíte projít, abyste úkol vyřešili. Slovy Davida Allena: Jaký další konkrétní, fyzicky viditelný krok může tuto záležitost posunout k mnou definovanému výsledku? Uvidíte, že se budete cítít mnohem lépe.
Podrobnější popis najdete v článku Když se projekt nechce pohnout z místa.

Vytvořte pracovní čtvrthodinu

O tom, co dovede rozdělení času na zpracování úkolů do bloků – timeboxů, – jsem již psal v několika předchozích textech. Zde stručné shrnutí.
Nejprve se zamyslete nad tím, jak moc potřebujete motivovat. Pro začátek pomůže nastavit si časovač (nebo obyčejnou kuchyňskou minutku) na 15 minut. Donuťte se v průběhu této doby jen pracovat na úkolu. Odstraňte všechno, co by vás od práce vytrhovalo. Vypněte televizi, rádio, odpojte se od Internetu.
Pracujte 15 minut, potom si dejte 15 minut pauzu. Snažte se věnovat se během pauzy nějaké zajímavé činnosti, která vám bude trvat maximálně 15 minut. Po uplynutí přestávky se musíte donutit (a není to nic lehkého) vrátit se k rozpracované práci.
To je ta horší varianta. Velmi často však zjistíte, že jste se do úkolu zabrali, že vás práce začala bavit. Za žádnou cenu nepřestávejte pracovat, i když se minutka ozve. Místo 15 minut nastavte 45 a po celou tři čtvrtě hodinu se snažte na úkolu pracovat.
Jakmile doba uplyne, udělejte si přestávku. Jestliže jste se po celou tu dobu na práci absolutně soustředili, budete přestávku potřebovat jako sůl. Mozek potřebuje odpočinout, i když se vám to třeba v té chvíli nezdá. Pokud totiž nebudete dodržovat přestávky, zaděláváte si na burnout – a to nejen na úkolu.
Během následujících 15 minut odpočívejte. Pokud jste pracovali na počítači, zcela určitě počítač opusťte – projděte se, uvařte si čaj, prohlédněte si nějaký časopis … Pohybujte se prostě v jiném prostředí, než v němž jste oněch 45 minut pracovali.
Více info v článku najdete v článku [TB]: Elegantní způsob, jak pohnout s prací.

Přidejte práci „šťávu“

Často se nám do práce nechce, protože už ji považujeme za příliš nenáročnou rutinu. Pokuste se tedy najít na úkolu něco zajímavého. Přidejte mu novou šťávu. Jak?
Zkuste část úkolu někomu delegovat. Zeptejte se na názor kolegy. Podívejte se kolem sebe a vyberte jednu věc. Zkuste je do práce na úkolu nějak zapojit. Použijte nějaký nový nástroj.

Když mě přestane bavit psát ve Wordu, zkouším další možnosti. Tento příspěvěk například vzniká celý ve Freemindu. Jindy použiji Google Documents. Nebo Keynote. Nebo OpenOffice Writer. Nebo Powerpoint. S každým z těchto nástrojů se pracuje trochu jinak. Každý vyžaduje trochu jiný přístup, jiné klávesové zkratky, s jiným se musí myslet úplně jinak, takže člověk neupadá do rutiny. Navíc například sestavování osnovy může být s Freemindem nebo Powerpointem daleko jednodušší než ve wordu. Ne vždy se třeba chce přepínat neustále přepínat zobrazení.

Najděte vhodnou část dne

Přestože vám může volání po režimu dne znít hodně netvořivě a nudně, ve skutečnosti pomáhá. Jestliže jste tak ještě neučinili, zjistěte, v které části dne jste nejtvořivější a nejaktivnější. A tu potom vyhraďte na splnění úkolů, do kterých se vám příliš nechce.Nevíte, jak si vést „pracovní“ deník? Mohl by vám pomoci článek Co naučit žáky z time-managementu 2. V příspěvku najdete dvě použitelné šablony určené pro sledování toho, kam se poděl čas. Stačí do kolonek napsat vedle aktivit také poznámku o tom, jak jste na tom byli s „tvůrčí“ energií.Jiným řešením může být vytvořit si teploměr dne. Jednoduše nakreslíte (např. v kalendáři) dlouhý obdélník, rozdělíte jej na úseky podle jednotlivých hodin (nebo čtvrthodin) a zaznamenáváte stav energie. Pro inspiraci přikládám ukázku teploměru s trochu jiným využitím (autor měří jak se dařilo plánování práce na den).

Zjistěte, jak se úkol vztahuje k vašim cílům

Poslední bod jsem si schoval na „hluboké“ a pro někoho „směšné“ uvažování o cílech a prioritách. Ve svém životě musíte splnit úkoly, které se vašich priorit vůbec nedotýkají. Praskla vám žárovka? Musíte koupit novou – a priority s tím nemají nic společného (pakliže nepatříte k surrealistům či gothicům, kterým psaní na počítači za mihotání plamínku svíčky přináší podivné uspokojení.
Jiné „nákupní“ záležitosti by se na priority daly naočkovat. Píchli jste duši na kole? Jediné možné řešení je duši vyměnit nebo slepit – tedy pokud nechcete být jako můj bratr, kterému právě díky takové prkotině stálo kolo 3 měsíce na půdě. Ježdění na kole holt nebylo v daném období jeho prioritou.
Jestliže jste začali k organizaci práce používat metodu GTD, vašich priorit se dotýká minimálně 75 % aktivit. Nevěříte?

Mozek je – podle jakýchsi odhadů – schopen za den vygenerovat až 50,000 myšlenek. Pokud patříte k fanatikům GTD, zapíšete si přes den minimálně 100 nových nápadů, které následně vedou k dalším projektům. A máte-li v jednom okamžiku na výběr ze stovky různých činností, vyplatí se mít alespoň trochu jasno v tom, co chcete v životě dosáhnout.

Jak říká metafora z „bible produktivity“ 90. let Stephen Coveye 7 návyků: Nejhorší je zjistit, že se žebřík, na který jste se horko těžko vyškrábali, opírá o špatnou stěnu. A přesně o tom mluví i David Allen, přestože to z jeho knihy Getting Things Done není na první pohled vidět.

Ne nadarmo Allen na konci radí: přečtěte si knihu znovu za tři měsíce. A potom za půl roku. Zjistíte, že budete číst úplně jinou knihu. V poslední době jsem se knížkou Getting Things Done hodně zabýval a musím dát Allenovu tvrzení za pravdu.

Podívejte se na zaseknutý projekt z pohledu příštího roku. Stačí jednoduchá otázka:
Co se změní v mém životě ode dneška za rok, pokud úkol udělám? Co když úkol neudělám?
Někdy pomůže sepsat si pro a proti, které vzniknout z vyřešeného projektu. Jistě, obě tyto aktivity mohou znít jako další projev prokrastinace. Proto doporučuji: na konci obou se musíte kategoricky rozhodnout: jsou mnou uvedené důvody dostatečně motivující, abych se do práce pustil? Zní-li odpověď ne, potom projekt zrušte. Ušetříte tím desítky minut trápení se v pozdějších fázích.
Navíc tím získáte další bonus: Příště už budete vědět, že než se pustíte do časově náročné, dlouhodobé práce, musíte to setsakramentksy dobře promyslet. Na druhou stranu, říká se, že hodnotit vás budou za to, co ve svém životě uděláte. Nikoho nebude zajímat, co všechno jste zahodili, abyste zvládli to, co po vás zůstalo.
Předchozí odstavec jde ve své podstatě jakoby proti prvním myšlence: přestat racionálně uvažovat nad prací a pustit se do práce. Do jisté míry je to pravda. Do jisté míry… Ruku na srdce, stalo se vám někdy, že jste někdy dostali rady, které šly 100% použít v každé situaci?

 

Originální verzi tohoto příspěvku publikoval Workaholic na svém blogu.
Děkujeme autorovi za poskytnutí tohoto materiálu.

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru